Dne 15. srpna 2020 byla vydána zpráva ČTK referující o náboženských aktivitách připravovaných k listopadovému 400. výročí bitvy na Bílé hoře, především o plánovaném vztyčení smírčího kříže, jehož model si nyní mohli prohlédnout návštěvníci mariánské pouti spojené s kostelem Panny Marie Vítězné a k němu přiléhajícím klášterem benediktinek.
Smírčí kříž vytvořený německým benediktinem Abrahamem Fischerem, mj. i autorem kříže k nedávnému výročí vystoupení Martina Luthera, bude tvořen propojením tří různých křížů, dvou z rezavé oceli a třetího z titanu, tedy čistého a modrého. Symbolickou rzí pokryté kříže lze interpretovat jako odkaz ke znesvářeným stranám doby bělohorské, zatímco titanový kříž jako symbol dnešních snah o ekumenické smíření mezi katolíky a protestanty. Teologicky významná je však především možnost chápat oba ocelové kříže jako odkaz ke „rzí“ hříchu porušenému lidství na obou stranách rozděleného křesťanstva a nebesky modrý kříž jako odkaz ke kříži Kristovu a ke společné naději všech křesťanů na vykoupení.
Promýšlení tohoto duchovního rozměru bylo v novodobých českých dějinách dlouhodobě zanedbáváno a Bílá hora se již v době národního obrození stala jen laciným, ze všech náboženských a historických souvislostí vytrženým symbolem jakéhosi ponížení Čechů Němci. V roce 1620 se ovšem na obou stranách konfliktu mluvilo jak česky, tak německy a na Bílé hoře poražené české povstání, představující první fázi celoevropské třicetileté války, bylo právě výrazem vtažení do té doby nábožensky pluralitních českých zemí do dění v konfesně rozděleném Německu.
Z tohoto hlediska má svůj symbolický význam i skutečnost, že také dnešní úsilí o uzdravení starých ran spojených s našimi dějinami má s Německem spojený přesah. Sestry benediktinky, které hrály významnou roli v dějinách českého křesťanství, ale ve dvacátém století z našich zemí zmizely, se v roce 2007 do Prahy vrátily z původně jen bavorské komunity Venio, která založila klášter na Bílé hoře.
Letošní aktivity spojené s výročím bělohorské bitvy bude opatství Venio organizovat společně s Českou biskupskou konferencí (ČBK) a Ekumenickou radou církví (ERC) a v součinnosti s městskou částí Praha 6. Budou navazovat na úsilí o uzdravování historické paměti, o které se ČBK a ERC již od devadesátých let snaží například prostřednictvím komise ke studiu konfesních dějin sedmnáctého století a souvisejících aktivit typu publikování pracovních listů pro školy či pořádání odborných kolokvií. Nyní je na 14. října plánováno kolokvium na téma „Role Bílé hory při utváření české národní a konfesní identity“, které se má konat v prostorách ústředí Českobratrské církve evangelické v pražské Jungmannově ulici. Dne 7. listopadu 2020 má následovat ekumenická pouť mladých křesťanů Christus vivit (Kristus žije), při níž budou poutníci procházet místy někdejších konfesních svárů, a večer modlitba Taizé přímo na Bílé hoře. Na výroční den 8. listopadu jsou pak na Bílé hoře plánovány ekumenické nešpory, které mají obsahovat i kajícnou modlitbu, v níž budou představitelé církví vyznávat minulá zranění a prosit Boha za odpuštění a za naději pro společnou cestu do budoucna.
V protikladu k duchu typickému pro devatenácté a ještě i dvacáté století by tak letošní výročí bělohorské bitvy nemělo být spojeno s lacinými schématy a frázemi, ale s odkazem k tomu podstatnému, co spojuje katolíky a protestanty a zároveň představuje i červenou nit táhnoucí se celými českými dějinami – tedy k víře v Krista. Kříž, který bude 8. listopadu 1620 vztyčen v bělohorské Aleji Českých exulantů, bude současně odkazovat i k jedině možnému zdroji odpuštění, smíření a vysvobození ze zajetí starých hříchů.
