Podle zprávy zveřejněné na Církev.cz proběhl v podvečer 9. května 2024 obřad vyhlášení Svatého roku 2025. Byla přednesena bula Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou pak papež František předal symbolicky arcikněžím papežských bazilik a představitelům vatikánských úřadů zodpovídajících za evangelizaci.
První Františkova bula Misericordiae vultus (viz obrázek převzatý z wikipedie) vyhlašovala mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Bula je významná veřejnoprávní listina, papežská (v minulosti též císařská) s olověnou, popřípadě zlatou pečetí.
Základní myšlenka druhé buly Spes non confundit říká: „Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje.“ Papež se v ní obrací ke všem lidem, nejen ke katolíkům, „neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra“. Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.
Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že „odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami“.
Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem, který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením”, vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky.
V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je „odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”. Papež se tak hlásí k dlouholeté agendě zastávané (mimo jiné) zpěvákem Bonem.
K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.
Papež František v Spes non confundit také píše: „Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy“. Bula se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: „Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti.“
