Zatímco pražské posvěcení obnoveného mariánského sloupu z 15. srpna 2020 bylo doprovázeno stálými kontroverzemi, v Brně došlo téhož dne za obecného souhlasu a bez sebemenších sporů k posvěcení sochy jezuitského kněze Martina Středy. Oba monumenty jsou si přitom historicky blízké, protože pražský mariánský sloup byl vztyčen na poděkování za úspěšnou obranu české metropole proti Švédům z roku 1648, zatímco otec Středa byl duchovním hrdinou obrany Brna při švédském dobývání moravské metropole z roku 1645.
Generální útok Švédů na Brno byl před 375 lety na znamení posměchu jeho katolickým obráncům uskutečněn právě 15. srpna, v den Nanebevzetí Panny Marie. Obléhání města trvalo již od května a Švédi byli odhodláni v tento den nečekaně tvrdý odpor mnohem méně početných obránců Brna zlomit. Ti však byli ve svém odporu posilováni právě vírou v pomoc Matky Boží, která se podle tradice, zaznamenané například Balbínem v jeho spisu Diva Turzanensis, ve vidění ukázala Brňanům nad městem jako ta, která nad ním rozprostírá svůj ochranný plášť. Když Švédi ani 15. srpna 1645 Brno nedobyli a ještě téhož měsíce od města odtáhli, P. Středa výslovně prohlásil, že vítězství brněnských není dílem lidským, ale vítězstvím Panny Marie.
Zatímco vojenským velitelem obléhaného Brna byl známý francouzský vojevůdce Jean-Louis Raduit de Souches, Martin Středa, rektor brněnské jezuitské koleje, proslul jako duchovní vůdce obránců města. Oba jsou pochováni v kostelích v centru Brna – de Souches v chrámu sv. Jakuba a Středa v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Otec Středa byl velkým mariánským ctitelem, který za obléhání nabádal Brňany ke vzývání Panny Marie svatotomské (Madony z obrazu uchovávaného v kostele sv. Tomáše a považovaného za Palladium města Brna). Ani v situaci, která se z vojenského hlediska zdála být beznadějná, nepropadal panice a neúnavně přesvědčoval o nutnosti vytrvat. Vedl modlitby a bohoslužby a neustále pozvedal ducha obránců města, jimž pomáhal nejen modlitbou, ale i svými organizačními schopnostmi. Byl neustále k vidění na místech nejtvrdších bojů a všem stále přinášel útěchu a povzbuzení. Údajně měl i dar proroctví a schopnost bilokace a vypravovalo se i o tom, že byl viděn, jak se se sepjatými rukama modlí nad jezuitskými kostelem. Odražení švédského útoku z 15. srpna 1645 je všeobecně označováno především za jeho dílo. Historické prameny tvrdí, že poslední koule vypálená na Brno z největšího švédského děla dopadla k nohám P. Středy a zůstala tam nehybně ležet.
Od 350. výročí úspěšné obrany Brna z roku 1995 se 15. srpna každoročně slaví Den Brna, spojený mj. i se zpřístupněním Středova hrobu v jezuitském kostele veřejnosti. Brno tak patří k evropským městům, v nichž je oslava slavného dne jejich dějin spojena s velkým církevním svátkem.
Letošní den Brna byl výjimečný posvěcením sochy P. Středy, které po pontifikální mši v jezuitském kostele vykonal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Čtyřmetrová socha se nachází v sousedství kostela na rohu Beethovenovy a Jezuitské ulice. Byla zhotovena na zakázku brněnského magistrátu a jejím autorem je akademický sochař Jan Šebánek. Otec Středa je ztvárněn jako modlící se kněz se sepjatýma rukama, přičemž k událostem 15. srpna 1645 odkazuje dělová koule na podstavci sochy.
Závěrem lze ještě jednou konstatovat, že brněnský genius loci je jiný než pražský a že stálé potýkání se s vlastními dějinami, které ztěžuje možnost vnímat jejich duchovní rozměr, je problémem Prahy, nikoliv Brna.
