Dne 4. listopadu 2025 odešel do věčnost Dominik Duka, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český a kardinál.
Narodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku jako Jaroslav. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě Britského královského letectva. V poválečných letech byl spolu s dalšími letci ze Západu degradován na vojína a odsouzen k trestu odnětí svobody na Loretě a poté následoval tábor nucených prací na Mírově. Po revoluci byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti majora. Matka Anežka Duková pocházela ze šumavských Hor Matky Boží. Měl mladší sestru Evu.
První roky prožil Jaroslav Duka s rodiči v Hradci Králové. Po odsouzení otce došlo ke ztrátě bytu a vystěhování do Broumova v Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval.
Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby v Trnavě mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřících. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Dominik. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze.
Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice). Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku (od 1981 do 1982) a pobytem ve vězení Plzeň-Bory, kde byl jeho spoluvězněm mj. Václav Havel. Po propuštění až do roku 1989 pracoval ve Škodě Plzeň jako rýslovač.
Roku 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Úřad vykonával 12 let. Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonávat též úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených v ČSRF, ČR a byl také místopředsedou Evropské konference vyšších řeholních představených.
Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible, vytvářeného od roku 1980 a členem 10členného týmu překladatelů. Spolu s Františkem X. Halasem a jeho ženou Dagmar byli jejím hlavním překladatelem. V tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog, kdy v této souvislosti publikoval knižně i časopisecky, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve, aj. Následně se stal členem mezinárodní revue Communio v české mutaci.
Dne 6. června 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení. Dne 4. ledna 2004 byl jmenován též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu nemoci biskupa Pavla Posáda. Tuto funkci zasstával až do jmenování Jana Baxanta novým litoměřickým též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu nemoci biskupa Pavla Posáda. Tuto funkci zastával až do jmenovánní Jana Baxanta novým litoměřickým biskupem v roce 2008.
V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal dne 1. dubna 2010 po své introvizaci v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Za své cíle označil spolupráci na vyřešení právních majetkových otázek a též naznačil řešení statutu katedrály. Taktéž, aby církev více oslovovala mladé a aby dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církve byla ku prospěchu celé společnosti, a tím také ku prospěchu církví a náboženských společností.
Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti slavnosti Zjevenní Páně, že arcibiskupa Duku spolu s dalšími 21 duchovními ustanoví v blízké budoucnosti kardinálem. Oficiální ustanovení /creatio/ bylo provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Svou první mši v nové hodnosti sloužil kardinál Duka 25. února 2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Při této příležitosti uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který roku1950 právě toho dne zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.
S vládou Petra Nečase kardinál Duka roku 2012 vyjednal církevní restituce, které vstoupily v platnost roku 2013. Do tohoto vyrovnání nespadal areál Pražského hradu, který tak měl nadále zůstávat ve správě státu.
Ve čtvrtek 26. dubna 2018, v den svých 75. narozenin, odevzdal, dle předpisů Kodexu církevního práva, kardinál Dominik Duka papeži Františkovi dopis, ve kterém rezignoval na post pražského arcibiskupa. Odpovědí bylo psaní od Apoštolské nunciatury, v nfěmž papež František dopis přijal a zároveň Duku vyzval, aby úřad vykonávat i nadále, dokud nebude stanoveno jinak. Jeho nástupcem v roce 2022 jmenoval papež dosavadního olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera.
Dne 25. června 2025 celebroval kardinál Duka ve Svatováclavské kapli v katedrále zádušní mši svatou k 80. výročí smrti Emila Háchy, kterého označil za nekanonizovaného českého světce.
V říjnu 2025 byl akutně operován. V listopadu téhož roku byl ve vážném stavu převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
(Článek je inspirován wikipedií. Na obrázku z wikipedie oceňuje kardinál Duka československé vojáky v Afghánistánu v roce 2010.)
