Připomínáme si osmdesáté výročí mučednické smrti Dietricha Bonhoeffra, popraveného v koncentračním táboře Flossenbürg dne 9. dubna 1945.
Bonhoeffer byl německý evangelický farář, teolog a myslitel a statečný muž, který položil svůj život v odboji proti nacismu.
Narodil se dne 4. února 1906 ve Vratislavi. Studoval v Tübingen a Berlíně a již ve svých 24 letech dosáhl habilitace. Po stipendijním pobytu v New Yorku vyučoval evangelickou teologii v Berlíně a stal se referentem mládeže v přípravné organizaci dnešní Ekumenické rady církví.
Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 zaujímal otevřeně odmítavé stanovisko proti nacistickému pronásledování Židů. Na evangelické půdě se silně angažoval v rámci Vyznávající církve, zdůrazňují povinnost křesťanů nevyznávat nikoho jiného než Krista, v jejím zápase s tzv. Německými křesťany, usilujícími o syntézu křesťanství a nacismu. Od roku 1935 vedl kazatelský seminář Vyznávající církve ve Finkerwalde.
Asi roku 1938 se přidal k odbojové skupině kolem Wilhelma Canarise. Jeho působení v protinacistickém odboji trvalo až do dubna 1943, kdy byl zatčen. O dva roky později byl popraven jako jeden z posledních odpůrců nacismu, kteří byli spojováni s neúspěšným atentátem na Hitlera z 20. července 1944.
Jako teolog Bonhoeffer zdůrazňoval potřebu následování Krista (odtud název jeho i v češtině vydané knihy Následování). Kladl důraz na soulad víry a jednání, v čemž šel sám příkladem, obzvláště v době nacismu. V dopisech z vězení (česky vydaných pod názvem Na cestě k svobodě) nastínil svůj koncept „dospělého světa“ (termín, který používal jako neutrální synonymum k „sekularizaci“) a „nenáboženské interpretace“ Bible a křesťanství (nejvyšší Boží svrchovanost není ve všemocné světovládě, ale v Ježíšově bytí pro druhé).
(Snímek Bonhoeffera s jeho žáky z roku 1932 je převzat z wikipedie. Wikipedie byla využita i v textu článku.)
