V americkém exilu zemřel významný islámský duchovní vůdce Fethullah Gülen (27. 4. 1941 – 20. 10. 2024), jeden z největších tureckých učenců a myslitelů posledních desetiletí.
Pocházel z tradičně zbožné turecké rodiny, získal však vzdělání v evropské filosofii, literatuře a vědě a k jeho velkým tématům patřil mj. smír mezi vírou a vědou.
I když byl obviňován z angažování se v politice a z řízení pokusu o převrat proti tureckému prezidentovi Erdoganovi, sám tato obvinění vždy odmítal a za svůj cíl označoval úsilí o intelektuální a duchovní osvícení.
To zahrnovalo i úsilí o toleranci, respekt a porozumění s vyznavači jiných náboženství. Opakovaně se setkával se zástupci křesťanských a židovských komunit v Turecku i ve světě. Mj. byl pozván do Vatikánu k osobnímu setkání s papežem Janem Pavlem II. Za svého osobního přítele označoval pravoslavného ekumenického patriarchu Bartoloměje I.
Gülen měl blízko k islámské mystice, súfismu, a to k její nejotevřenější podobě reprezentované Džaláluddínem Rúmím (1207–1273). Byl čestným předsedou organizace Rumi forum, která má své sídlo ve Washingtonu, hlásí se k Rúmímu jako symbolu lásky, tolerance a dialogu a spolupracuje s významnými americkými vědci z řad vyznavačů různých náboženství.
Gülenovo motto inspirované Rúmím zní: „Buď tak tolerantní, že se tvé srdce stane širokým jako oceán. Nech se inspirovat vírou a láskou k druhým. Nabídni pomocnou ruku těm, kteří jsou v nesnázích, a zajímej se o každého.“
Gülen znamená turecky úsměv. Západní novináři Gülena a jeho hnutí někdy označovali za „úsměv na tváři islámu“.
V České republice se k odkazu Rúmího a k Fethullahu Gülenovi hlásí občanská iniciativa Mozaiky – platforma dialog. Jejich příslušníci v duchu svého učitele všemožně usilují o rozvíjení dialogu s křesťany a židy např. prostřednictvím dialogických večeří na závěr ramadánu nebo cyklu „Mozaiky životů“, v jehož rámci přivítali mj. i arcibiskupa Jana Graubnera.
Mozaiky vydávají také české překlady Gülenových textů. Například kniha s výmluvným názvem Vstříc globální civilizaci lásky a tolerance vyšla s předmluvou jezuity Thomase Michela, dlouholetého předsedy vatikánské Komise pro náboženské vztahy s muslimy Papežské rady pro mezináboženský dialog.
