Ve věku osmadevadesáti let zemřel významný reformovaný teolog Jürgen Moltmann (8. dubna 1926 – 3. června 2024), dlouholetý profesor systematické teologie na univerzitě v německém Tübingenu.
Moltmann se narodil roku 1926 v rodině odkřesťanštělého hamburského učitele. Jako šestnáctiletý byl roku 1943 povolán do německé armády, roku 1945 se vzdal prvnímu britskému vojákovi, jehož potkal, a v letech 1945‒1948 pobýval v různých zajateckých táborech. V jednom z nich dostal od amerického kaplana výtisk Nového zákona a žalmů – a to byl počátek jeho cesty ke křesťanství. „Nenašel jsem Krista, to on nalezl mě,“ řekl později. Jeho zkušenost válečného zajatce se stala žitým základem jeho chápání souvislostí mezi utrpením a nadějí. Svým důrazem na to, že se křesťanská zbožnost nevylučuje s revoluční nadějí na mírový svět založený na solidaritě, formoval myšlení celých generací protestantských duchovních a křesťanů na celém světě.
Jeho manželkou byla uznávaná feministická teoložka Elisabeth Moltmann-Wendelová (1926‒2016), s níž měl čtyři děti.
Jeho nejznámější dílo Teologie naděje (1964) bývá označováno za novou formu teologie osvobození. Bylo inspirováno dílem marxisty Ernsta Blocha Princip naděje.
Ve své době bylo považováno za počátek nového směru v protestantské teologii, a to jak pro svůj důraz na vzkříšení, tak pro důraz na přítomný sociální a politický rozměr Božího království. Pro tyto akcenty byl často spojován s teologií osvobození. Stává se i předmětem kritiky.
Už v roce 1969 americký teolog Richard Schaull ve své ženevské přednášce označil Teologii naděje za „vynikající dílo“, současně však konstatoval:
„Biblické symboly a představy zdůrazňují diskontinuitu, soud, konec světa a vpád radikálně nového. (…) Jinými slovy, náš západní svět potřebuje kádry mužů a žen, kteří jako marxisté v Číně nebo předtím ve východní Evropě jsou vážně zaměstnáni pochováváním mrtvých, ničením starého a tvořením nového. (…) Přišel čas, v němž jak v církvi, tak ve společnosti musíme znovu objevit význam dědictví křesťanských sekt. Ti lidé, kteří jsou v ustaveném řádu, ale kteří nejsou z ustaveného řádu, budou agenty revoluce v naší pokročilé technologické společnosti. To vede k rozvoji sekt, k podporování nesouhlasu a k obnovení hereze.“
(Snímek prof. Moltmanna je z wikipedie.)
