Česká křesťanská filosofie utrpěla těžkou ztrátu. Z tohoto světa odešel doc. Karel Floss (1926–2024).
Karel Floss byl na konci války totálně nasazen. V roce 1945 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pokračoval ve studiích na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, kde v letech 1945–1946 studoval slovanskou a klasickou filologii a filosofii, kterou dokončil roku 1950 na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1948–1950 absolvoval jako dominikánský novic studium generale dominikánského řádu. Po zásahu proti řeholím byl roku 1950 internován v Broumově a pak do konce roku 1953 sloužil u pomocných technických praporů v Hájnikách u Sliače.
Po propuštění mu bylo zakázáno uplatnit se v humanitních oborech a mohl pracovat jen jako pomocná síla v rámci zemědělského výzkumu, knihovnictví a informatiky. V šedesátých letech se významně podílel na průkopnických Ekumenických seminářích v Praze-Jirchářích. Badatelsky spolupracoval s Metodějem Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož roku 1968 obhájil disertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus. V osmdesátých letech absolvoval na Karlově univerzitě postgraduální studium aplikované logiky. V období normalizace pořádal v Olomouci spolu s bratrem Pavlem tzv. bytové semináře. V té době se též podílel na překladech děl J. A. Komenského, kterého akcentoval jako filosofa. Ve spojení s Komenským promýšlel problematiku triád a triadismu. Od osmdesátých let spolupracoval s trinitární školou Heinricha Bocka v Bambergu (Bibliotheca Trinitatorium).
Teprve po roce 1989 se mohl naplno věnovat akademické činnosti. Působil na katedře filosofie Filosofické fakulty Univerzity Palackého nejprve jako odborný asistent a od roku 1991 jako docent. Přednášel především dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii. Spolu s kolektivem autorů se významně podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku. Na katedře filosofie Univerzity Palackého založil tradici Hebdomades philosophicae olomucenses (Olomoucké filosofické týdny) – intenzivních cyklů přednášek význačných, především zahraničních filosofů. V rámci celé Univerzity Palackého inicioval vznik tzv. Rotundy, pravidelného setkávání zástupců jednotlivých fakult (filosofické, teologické, přírodovědecké, právnické a lékařské) k odborným diskusím o základních otázkách života a světa. V letech 2005–2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště UP, MU a AVČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci několika mezinárodních konferencí
Ve svém bydlišti v Sázavě nad Sázavou roku 1993 oficiálně založil Vzdělávací a ekologické centrum Prokopios, inspirované duchem sv. Prokopa, jehož aktivity křesťanské a filosofické organizoval již od roku 1990. V letech 1996–1998 byl senátorem Parlamentu České republiky a svůj senátorský plat posléze vložil do sázavského Centra, roku 1998 přebudovaného na Nadaci Světový Étos – Centrum Prokopios.
Odkaz ke Světovému étosu byl samozřejmě i odkazem k průkopníku této problematiky, teologovi Hansi Küngovi, který byl Flossovým osobním přítelem. Za více než dvacet let působení nadace bylo realizováno mnoho přednášek, odborných a vzdělávacích seminářů, z činnosti jeho členů byla vydána řada překladů a publikací se zaměřením na teologii, religionistiku a ekumenický a společenský dialog.
V rámci sázavské nadace a v návaznosti na dřívější bytové semináře Karel Floss ihned po roce 1989 založil a přes dvacet let pak organizoval a vedl Letní filosofickou školu v Sázavě. Tuto „školu“, která se konala v prvních týdnech letních prázdnin, zamýšlel jako setkávání mladých lidí, studentů, pedagogů a význačných osobností české kultury v duchu Platónovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití. Charakter této školy spatřoval v synergii teologie, filosofie, vědy a umění. Sám na Letní filosofické škole v Sázavě (a později v Dubu nad Moravou a na dalších místech) přednesl přes třicet přednášek a vedl mnoho seminářů. Sázavská setkání byla prodchnuta křesťanským duchem, který však měl doc. Floss dar kolem sebe šířit zcela přirozeným a nenásilným způsobem.
Roku 2011 Karel Floss publikoval knihu rozhovorů se Sylvou Fischerovou Bůh vždycky zatřese stavbou, v níž se zabývá mj. rolí křesťanství v rozvoji dnešní kultury a významnými osobnostmi, s nimiž se ve svém životě setkal, např. Hansem Küngem a Josephem Ratzingerem či u nás J. L. Hromádkou a kardinálem Tomáškem. O rok později vyšla Flossova kniha Hledání duše zítřka, představující výbor z jeho textů (např. triadistických).
Doc. Floss byl nositelem mnoha ocenění, nejnověji mu byla v roce 2016 při pronesení Výroční přednášky k poctě J. L. Fischea udělena Pamětní medaile Univerzity Palackého v Olomouci.
Zemřel dne 15. května 2024 ve věku nedožitých 98 let. Do posledních chvil byl duševně i fyzicky svěží a aktivní. S vlastním příspěvkem se plánoval v červnu 2024 účastnit Letní filosofické školy ve Velkých Losinách. Mottem jeho parte je biblický verš „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, živ bude navěky“ z Jana 11,25.
(Fotografie Karla Flosse i části textu jsou převzaty z wikipedie.)
