Slovenský internetový časopis Štandard přinesl zajímavý článek věnovaný letošnímu laureátovi Nobelovy ceny za literaturu, 64-letému norskému spisovateli Jonu Fossemu. Manželka slavného spisovatele pochází ze Slovenska a díky ní se jedním z Fosseho domovů stal rakouský Hainburg an der Donau blízko rakousko-slovenských hranic.
Fosse je autorem více než padesáti literárních děl, dramatik, prozaik, básník, esejista a překladatel. Existenciální rozměr jeho díla údajně pochází z příhody, kterou prožil jako sedmiletý chlapec, kdy uklouzl na ledě s lahví v ruce a rozbité sklo mu přeřezalo tepnu a téměř vykrvácel. „Hlavní perspektivou mých textů je pohled někoho, kdo se nachází na hranici mezi životem a smrtí,“ říká. Tvrdí také, že psaní ho odvedlo od vulgárního materialismu a udělalo z něj to, čím je dnes: náboženského člověka.
Nejprve formálně patřil do Norské luterské církve, ale později ji opustil a vstoupil do náboženského hnutí kvakerů. Jeho duchovní hledání podle Fosseho slov „souviselo s tajemstvím psaní. Nevěděl jsem, odkud mé nápady přicházejí. Musel jsem najít vysvětlení.“ Na kvakerech ho fascinovala především jejich setkání, plná mlčení a ticha. Oslovilo ho také jejich hledání Boha v sobě a vnitřního světla, o kterém věří, že je světlem Boha v člověku. „Setkáními se snažíte co nejvíc přiblížit tichu, vnitřnímu světlu v sobě – a samozřejmě i v jiných. A v katolicismu se snažíte přiblížit k Bohu prostřednictvím společenství,“ konstatuje Fosse.
Vnitřní světlo je tím, co neustále hledal a nakonec našel v katolické mystice. Už od osmdesátých let se postupně seznamoval s dílem velkého středověkého mystika Mistra Eckharta, který se neustále věnoval otázce dotyku duše a Boha. Právě v tomto mystickém sjednocení s Bohem našel i Jon Fosse výraz svého vlastního hledání, které vyjádřil jednoduše: „Když mohl být katolíkem on (Mistr Eckhart), mohu jím být i já.“
Spisovatelovo rozhodnutí vstoupit do katolické církve ovlivnil i fakt, že se jí za dvě tisíciletí podařilo něco nanejvýš obdivuhodné: „Zachránila tajemství víry v plynutí času.“ Fosse přiznává, že i předtím měl vztah k Bohu a duchovnu, ale chyběl mu vztah ke Kristu. „Abyste se stali skutečným křesťanem, musíte se spojit s Ježíšem Kristem. To se mi daří skrze eucharistii. V průběhu přijímání jsem cítil ohromnou přítomnost něčeho. Tuto přítomnost prožívám dodnes, když navštívím bohoslužbu a přijímám tělo Ježíše Krista.“
