V neděli 3. září papež František předsedal ekumenické a mezináboženské akci v mongolském divadle Hun v hlavním městě země Ulánbátaru, které se zúčastnili zástupci šintoismu, buddhismu, islámu, judaismu, hinduismu, šamanismu a různých křesťanských vyznání. Jak ve své zprávě konstatuje server Vatican News, jednalo se o vrchol papežovy návštěvy v Mongolsku, kterého se zúčastnili i vládní pozorovatelé a zástupci univerzit.
Papež při setkání zvláštním způsobem papež ocenil mongolské dědictví moudrosti, které pomohla vytvořit různá náboženství, a poznamenal, že se „omezí“ na zkoumání deseti aspektů. Nejprve připomněl „zdravý vztah k tradici“, a to navzdory pokušení konzumu, a ocenil úctu ke starším a předkům. Dále ocenil mongolskou péči o životní prostředí, která je „velkou a naléhavou potřebou“, hodnotu ticha a vnitřního života „jako duchovního léku na tolik neduhů dnešního světa“, „zdravý smysl pro šetrnost“, „hodnotu pohostinnosti“, „schopnost odolat lpění na materiálních předmětech“, „solidaritu, která se rodí z kultury mezilidských vazeb“, a „úctu k prostotě“.
Toto dědictví, řekl papež, podporuje „určitý existenciální pragmatismus, který houževnatě usiluje o dobro jednotlivců a společenství“, neboť tyto vlastnosti obohacují svět. Papež dále zdůraznil velkou odpovědnost vyznavačů náboženství za podporu míru a harmonie. „Smířené a prosperující lidstvo, které se jako vyznavači různých náboženství snažíme podporovat,“ řekl, je symbolizováno touto harmonií, sounáležitostí a otevřeností vůči transcendentnu“, což inspiruje závazek ke spravedlnosti a míru“, zakotvený ve vztahu věřících lidí k božství. Tuto formulaci použil v převážně buddhistickém Mongolsku, ve kterém jsou jen skromně zastoupena monoteistická náboženství.
František dále podtrhl odpovědnost vyznavačů různých náboženství, aby svědčili o učení, které vyznávají, tím jak jednají a nestávali se příčinou pohoršení. Nelze
spojovat, zdůraznil papež, „náboženské přesvědčení a násilí, svatost a útlak, náboženské tradice a sektářství.“
Svatý otec vyjádřil naději, že minulé utrpení, jak zvláštním způsobem připomněl utrpení buddhistických komunit, „propůjčí sílu potřebnou k proměně temných ran ve zdroje světla, nesmyslného násilí v životní moudrost, ničivého zla v konstruktivní dobro“.
Papež ujistil účastníky setkání, že katolická církev si přeje jít cestou spolupráce, pevně přesvědčena o důležitosti ekumenického, mezináboženského a kulturního dialogu. „Její víra je založena na věčném dialogu mezi Bohem a lidstvem, který se uskutečnil v osobě Ježíše Krista,“ řekl.
Stále živý problém vztahu mezi dialogem a misií papež popsal takto: „Dialog ve skutečnosti není protikladem hlásání: nezastírá rozdíly, ale pomáhá nám je pochopit, zachovat je v jejich odlišnosti a otevřeně o nich diskutovat v zájmu vzájemného obohacení.“
František vyzval k vzájemné modlitební podpoře mezi vyznavači jednotlivých náboženství, aby jejich společné úsilí o podporu dialogu a budování lepšího světa „nebylo marné“. Vyzval, abychom společně pozvedali své modlitby k nebi: „Pěstujme naději.“ Kéž je toto gesto, uzavřel papež, „prostým a věrohodným svědectvím naší religiozity, našeho společného kráčení s očima pozvednutýma k nebi, našeho života v tomto světě v harmonii, jako poutníků povolaných k zachování atmosféry domova, který je otevřený všem lidem“.
