V poslední den roku 2022 odešel na věčnost emeritní papež Benedikt XVI. Jeho biskupským a kardinálským heslem bylo „Cooperatores Veritatis“ (Spolupracovníci Pravdy, 3J 1:8). Spolupráci s Pravdou (= Kristem) a obranu pravdy před relativismem lze označit za motto jeho životního díla.
Benedikt, občanským jménem Joseph Ratzinger, se narodil na Bílou sobotu 16. dubna 1927 v bavorském Marktlu a ještě téhož dne byl pokřtěn. Byl třetím a nejmladším dítětem policisty Josepha Ratzingera st., velkého odpůrce nacistického režimu.
Roku 1941 byl přijat do Hitlerjugend, povinné pro všechny německé chlapce, ale její činnosti se neúčastnil. Výzvu ke vstupu do SS koncem války už jako voják odvážně odmítl s poukazem na to, že se chce stát katolickým knězem, a posléze z armády dezertoval.
Po válce se ocitl v zajateckém táboře, v létě 1945 byl však propuštěn a spolu s bratrem Georgem vstoupil do semináře. Oba bratři Ratzingerové byli posléze na kněze vysvěceni kardinálem Faulhaberem v roce 1951. O dva roky později napsal Joseph disertaci Lidstvo a dům Boží v Augustinově učení o Církvi. V roce 1957 se habilitoval na Freisinské universitě prací o Bonaventurovi a o rok později se tam stal profesorem. V roce 1959 se přesunul na univerzitu v Bonnu a roku 1963 na univerzitu v Münsteru. Během tohoto období se zúčastnil Druhého vatikánského koncilu, kde působil jako peritus (teologický poradce) kardinála Fringse.
V roce 1966 bylo Josephu Ratzingerovi přiděleno křeslo profesora dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Jeho kolegou zde byl Hans Küng, se kterým se však postupně názorově vzdaloval. V tomto období Ratzinger napsal svoje ústřední dílo Úvod do křesťanství. Ve stejné době se distancoval od prostředí v Tübingen a marxistických tendencí studentských hnutí, která se během let 1967 a 1968 rychle zradikalizovala, což vyvrcholilo v sériích nepokojů a výtržností v dubnu a květnu 1968.
V roce 1969 se Ratzinger vrátil do Bavorska, na univerzitu v Řezně. Společně s von Balthasarem, Lubacem, Kasprem a dalšími založil roku 1972 teologický časopis Communio, který dodnes vychází v 17 jazycích. Stal se čelním časopisem moderní katolické teologie. Až do svého zvolení papežem patřil Ratzinger k jedněm z nejplodnějších přispěvatelů.
Roku 1977 byl Ratzinger nejprve ustanoven arcibiskupem Mnichova a Freisingu a poté jmenován kardinálem. Jeho biskupské působení však netrvalo příliš dlouho, protože o čtyři roky později jej papež Jan Pavel II. jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry. Za svůj úkol považoval ochranu pravověří proti naukám církevních disidentů (např. Hanse Künga).
Kardinál Ratzinger byl nejbližším spolupracovníkem polského papeže. Jeden z mála případů, v niž projevil odlišný postoj než Jan Pavel II., paradoxně představovalo pozvání Boba Dylana na Eucharistický kongres v Bologni roku 1997, které se marně snažil papeži rozmluvit. Ratzinger byl znalcem klasické hudby (jeho oblíbeným skladatelem byl Mozart), jeho vztah k moderní hudbě byl však problematický.
Roku 1999 měl Ratzinger lví podíl na podepsání katolicko-luterské dohody o ospravedlnění, průlomového ekumenického dokumentu, který ukázal, jak dlouhou cestu ke sblížení katolíci a luteráni od dob Martina Luthera ušli. V roce 2000 se podílel na papežově vyznání vin a selhání v církevních dějinách.
Roku 2002 byl kardinál Ratzinger zvolen děkanem kolegia kardinálů a z tohoto titulu předsedal o tři roky později pohřbu Jana Pavla II. Dne 19. dubna 2005 byl v konkláve zvolen nástupcem polského papeže. Přijal jméno Benedikt podle „proroka míru“ Benedikta XV. z let první světové války i sv. Benedikta z Nursie, spolupatrona Evropy, připomínajícího její křesťanské kořeny.
Papežem byl Benedikt XVI. zvolen ve svých 78 letech. Přesto pokračoval v apoštolských cestách svého předchůdce po světě (v roce 2009 navštívil i Prahu, Brno a Starou Boleslav). Na Jana Pavla II. navazoval i v mnoha dalších oblastech. Jednou z nich byl mezináboženský dialog, kde se však Benediktovi příliš nedařilo. Stačí připomenout kontroverzi po jeho přednášce na řezenské univerzitě při návštěvě rodného Německa, v níž k rozhořčení mnoha muslimů citoval protimuhammadovský výrok středověkého byzantského císaře Manuela Palaiologa.
Z důvodu úbytku sil daného věkem a zdravotním stavem Benedikt XVI. dne 11. února 2013 oznámil, že k 28. únoru rezignuje na svůj úřad. K tomuto aktu pokory se odhodlal jako první papež od Celestýna V. (1294).
Do zvolení nového papeže Františka pobýval v papežské letní rezidenci v Castel Gandolfo, od 2. května 2013 žil ve vatikánském klášteře Mater Ecclesiae. V roce 2020 překonal Lva XIII. a stal se nejdéle žijícím papežem v dějinách. O dva roky později zemřel ve věku 95 let.
Odcházel připraven na konečné setkání s Pánem. O smrti jednou řekl: „Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný a nepomíjející život.“
Závěrem je ještě třeba ocitovat papežovo krédo, které přednesl ve své inaugurační mši na téma přátelství s Kristem. Po připomenutí známých slov Jana Pavla II. „Nemějte strach! Otevřete, ba dokořán rozevřete brány Kristu“ pokračoval:
„Což snad všichni nemáme nějakým způsobem strach – necháme-li Krista zcela vstoupit do svého nitra, otevřeme-li se mu naprosto – strach, že by mohl odnést něco z našeho života? Nemáme snad strach zříci se něčeho velikého, jedinečného, co dělá život tak krásný? A ještě jednou papež chtěl říci: Ne! Kdo nechá vstoupit Krista, neztrácí nic – nic – absolutně nic z toho, co činí život svobodným, krásným a velkým. Ne! Jen v tomto přátelství se otevírají dokořán brány života. Pouze v tomto přátelství se skutečně otevřou velké možnosti lidské bytosti. Pouze v tomto přátelství zakoušíme, co je krásné a co osvobozuje. Také bych dnes rád, velmi silně a s velkým přesvědčením, na základě zkušenosti dlouhého osobního života, chtěl říci vám, drazí mladí: Nemějte strach z Krista! On nic neodnímá a dává všechno. Kdo se dá Jemu, dostane stonásobně. Ano, otevřete, dokořán rozevřete brány Kristu – a najdete pravý život.“
(Vypracováno s pomocí wikipedie, odkud byla převzata i fotografie.)
