Dne 18. prosince 2021 zemřel v Praze jezuitský kněz a profesor Ludvík Armbruster. Narodil se dne 16. května 1928 rovněž v Praze. V letech 1934–1939 navštěvoval pokusnou reformní obecnou školu v Praze-Nuslích, 1939–47 pak státní reálné gymnázium na Vyšehradě v Praze. Po maturitě usoudil, že by mohl prožít krásný život ve spojení s řádem a kněžstvím, a vstoupil do české provincie Tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém noviciátě na Velehradě zahájil studium filosofie na Filosoficko-sociologickém institutu jezuitského řádu v Děčíně. V dubnu 1950 byl stejně jako všichni další řeholníci zatčen. Vzhledem ke své rakouské státní příslušnosti byl po dvouměsíční internaci v Bohosudově vyhoštěn z Československa jako „nežádoucí osoba“.
V letech 1950–1952 studoval v Římě na Papežské gregoriánské univerzitě, kde roku 1952 získal licenciát z filozofie. Poté odešel do Japonska. Dva roky studoval japonštinu v Jokosuce a na známé jezuitské univerzitě Sophia v Tokiu, která se stala jeho hlavním životním působištěm, po těchto dvou letech obhájil doktorát z filosofie. Následovalo čtyřleté studium teologie na Teologické fakultě Sankt Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam byl také roku 1959 vysvěcen na kněze. Licenciát z teologie získal v roce 1960.
Od roku 1961 trvale působil v Japonsku. Po dalších studiích filosofie na Univerzitě Sophia se stal docentem a roku 1969 profesorem. Dne 15. srpna 1964 složil poslední řádové sliby. V letech 1965–1970 byl nejprve regentem interdiecézního kněžského semináře v Tokiu a od roku 1967 jeho rektorem. V letech 1975–1983 působil jako ředitel centrální univerzitní knihovny. Od roku 1988 byl po deset let univerzitním kaplanem.
Od roku 1990 začal každé léto navštěvovat Českou republiku a podílet se na obnově české jezuitské provincie i teologických studií v ČR. V řadě textů a rozhovorů u nás popularizoval japonskou kulturu a současně se přimlouval za to, aby do ní křesťanství nebylo vnášeno v evropské podobě. Napsal i řadu filosofických pojednání – monografií i příspěvků do sborníků a časopisů v několika jazycích, věnoval se rovněž překladům. Od roku 2002 působil jako profesor filosofie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2003–2010 byl jejím děkanem. V této roli pomohl zažehnat tehdejší krizi fakulty.
Byl nositelem dvou státních vyznamenání: v roce 2006 mu byl udělen rakouský Čestný kříž za vědu a umění I. třídy za celoživotní přínos v oblasti vědy a vybudování rakouského oddělení v univerzitní knihovně v Tokiu a dne 28. října 2008 získal medaili za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství z rukou českého prezidenta. Roku 2018 mu byla udělena Stříbrná pamětní medaile Senátu. Od září 1999 po dvacet let plnil roli socia provinciála českých jezuitů a konzultora provincie, zůstal však členem Japonské provincie Tovaryšstva Ježíšova. Působil jako kněz v pražském kostele sv. Ignáce. Byl oblíbeným exercitátorem a kazatelem. Po naplněném životě přišla ve věku 93 let dobrá smrt po zaopatření svátostmi a v kruhu řádových spolubratří.
V knize rozhovorů s Alešem Palánem Tokijské květy Ludvík Armburster říká: „Nesmíme se dívat na smrt jako na provozní nehodu. I to je dar Boží, dozrát tak, abychom byli opravdu schopni se mu svěřit, umřít do jeho náručí. Takže cílem našeho života je smrt, která je život věčný.“
(Připraveno mj. s využitím wikipedie a parte otce Armbrustera.)
