Emeritní papež Benedikt XVI. po celý svůj život přemýšlí o Evropě a o etických otázkách, které hýbou evropskou společností. Nyní vychází nový soubor jeho spisů o Evropě. V jeho úvodu, česky představeném v článku na Církev.cz ze 17. září 2021, Benedikt mj. konstatuje, že „s uzákoněním tzv. stejnopohlavního manželství v šestnácti evropských zemích nabyla problematika manželství a rodiny nové dimenze, kterou nelze přehlížet“, a že jsme svědky „deformace svědomí“, která zasáhla i některé církevní kruhy. Bývalý papež zdůrazňuje, že tento problém nelze řešit jen dílčím mravním poučením či exegetickým odkazem, ale že vyžaduje řešení v základních pojmech.
Kniha Skutečná Evropa: Identita a misie vyšla italsky s předmluvou papeže Františka. Ten konstatuje, že „za mnoha slovy a prázdnými proklamacemi je v dnešní Evropě samotná myšlenka respektu ke každému lidskému životu stále více ztracena, počínajíc ztrátou vědomí jeho posvátnosti, tedy právě zmatkem ve vědomí, že jsme Božími tvory“. „Benedikt XVI. se nebojí po celá léta s velkou odvahou a předvídavostí odsoudit mnohé projevy tohoto dramatického zřeknutí se myšlenky stvoření až do současných, konečných důsledků, popsaných přesvědčivým a naprosto jasným způsobem v úvodním textu.“
Ve svém úvodu emeritní papež poukazuje na důležitost všímání si toho, že koncept „stejnopohlavního manželství“ je „v rozporu se všemi kulturami lidstva, které následovaly jedna po druhé až po současnost, a tedy značí kulturní revoluci, která se příčí celé tradici lidstva do dnešního dne.“ Doposud byla lidstvu vždy zřejmá skutečnost, že existence lidské bytosti ve své mužské a ženské formě je určena k plození, „stejně jako skutečnost, že společenství muže a ženy a otevřenost k předávání života určují podstatu toho, co je nazýváno manželstvím“.
Emeritní papež dále píše, že zásadní otřes této myšlenky přišel s vynálezem hormonální antikoncepce a možnosti oddělení plodnosti od sexuality, které nabízí. „Toto oddělení ve skutečnosti znamená, že v tomto smyslu jsou všechny formy sexuality ekvivalentní. Základní kritérium již neexistuje.“
Toto nové poselství podle Benedikta hluboce přetváří mužské a ženské svědomí – nejdříve pozvolna a nyní jasněji. Z oddělení sexuality od plodnosti pak docházíme k opaku, že „o plodnosti lze přirozeně smýšlet i bez sexuality“. Začíná se jevit jako správné nenechávat již plození lidí na „příležitostné vášni těla, ale spíše plánovat a produkovat člověka racionálně“.
Emeritní papež zdůrazňuje, že lidská bytost tedy již není „plozena a počata, nýbrž vyráběna“, což naznačuje, že lidská osoba není darem, který má být přijat, ale „produktem plánovaným naším počínáním“. Pokud můžeme naplánovat vytvoření života, pak musí také platit, že dokážeme naplánovat jeho zničení, dodává Benedikt a poukazuje na to, že rostoucí podpora asistované sebevraždy a eutanazie jakožto „plánovaného konce života jedince je nedílnou součástí popisovaného trendu“.
Otázka stejnopohlavního manželství není otázkou toho být „trochu více tolerantní a otevřený. Spíše se nabízí základní otázka: Kdo je člověk? A s ní také otázka, zda existuje Stvořitel, nebo jsme všichni jen vyrobenými produkty.“ Benedikt píše: „Nabízí se tato alternativa: buď je člověk Božím výtvorem, je obrazem Boha, je jeho darem, nebo je člověk produktem, který sám ví, jak vytvářet.“
Jak ukázalo ekologické hnutí, existují limity přírody, které nemůžeme přehlížet, a porušení člověkem ovládané přírody vede k sebedestrukci. To je podle slov emeritního papeže také „případ stvoření člověka jako muže a ženy, které je v hypotéze tzv. stejnopohlavního manželství ignorováno“.
_mod.jpg){kind=link}