Americké portály National Catholic Register a Catholic News Agency se ve zprávě z 30. srpna 2021 vracejí ke známé problematice záchrany římských Židů před nacisty za papeže Pia XII. Jedná se o svědectví, podle kterých papež požádal minimálně 49 konventů o skrývání Židů a prohlásil je za exteritoriální území pod vatikánskou autoritou.
Závěry bádání v archivních pramenech provedené jáhnem Dominiekem Oversteynsem představují další z mnoha dokladů toho, že Piovi XII. ležel osud obětí holocaustu velmi na srdci a že byl vším jiným než „Hitlerovým papežem“, za kterého jej vydávala proticírkevní propaganda.
Někdejší inženýr Oversteyns pracuje s daty při využití matematické techniky extrapolace za účelem analýzy počtu zabitých a deportovaných italských Židů. Jeho studie objasňují intervence Pia XII. před nacistickou razií v římském ghettu z roku 1943 a po ní.
Z 8.207 Židů žijících v Římě našlo 1.323 útočiště ještě před razií (18 na vatikánských exteritoriálních nemovitostech, 393 ve vesnicích v horách kolem Říma, 368 v soukromých domech přátel, 500 v 49 různých římských konventech a 44 ve farnostech a pontifikálních kolegiích v Římě).
Pius XII. byl rovněž schopen pomoci 152 Židům ukrývaným v soukromých domovech pod ochranou DELASEM, Delegace pro asistenci židovským emigrantům. Ve Vatikánu také uvítal minimálně 30 židovských učenců, kteří pracovali ve vatikánských muzeích a archivech poté, co byli z důvodu rasových zákonů odstraněni ze svých dosavadních působišť. Mezi nimi byla i Hermine Speierová, která začala pracovat ve Vatikánu již v roce 1934.
Při zvláštní akci v římském ghettu ze září 1943 nacističtí vojáci shromáždili 1.351 Židů. 61 z nich bylo okamžitě propuštěno a dalších 258 bylo propuštěno poté, co byli zadržováni ve vojenské koleji. Těsně před odjezdem vlaku z Říma do Osvětimi byli propuštěni ještě dva další Židé. Je málo známé, že zásluhou Pia XII. bylo propuštěno 249 z těchto lidí a že se papež také pokoušel dosáhnout zastavení razie kontaktováním německého vyslance Ernsta von Weizsäckera. Když ambasador nejednal, dosáhl papež ukončení akce a propuštění Židů ze smíšených manželství a v „árijských“ službách prostřednictvím tehdejší hlavy německé armády v Římě generála Reinera Stahela, který telefonoval přímo Himmlerovi. Stahela papež kontaktoval přes známého německého kněze Pancratia Pfeiffera.
Vyhledávání, zatýkání a deportování Židů však pokračovalo i po razii a nezastavovalo se ani před církevní půdou. Ještě po zhoršení situace z března 1944 Pius XII. ukryl 336 Židů ve farnostech a diecézních nemocnicích. Současně nepřestával zásobovat DELASEM jídlem a finanční pomocí. Od 10. září 1943 do 4. června 1944 papež provedl 236 intervencí ve prospěch zatčených Židů, z nichž 42 bylo propuštěno. Prostřednictvím otce Pfeiffera byl o situace neustále informován státní sekretariát.
Jasnější informace o tom, jak Pius XII. plnil svůj závazek pomáhat Židům, budou podle Oversteynse vycházet na světlo nyní, když byly vatikánské archivy z období jeho pontifikátu zpřístupněny badatelům.
