Podle zprávy publikované 8. června na webu ostravsko-opavské diecéze byl zahájen beatifikační proces polského knížete Jindřicha II. Pobožného, syna patronky této diecéze sv. Hedviky Slezské (označované mj. za tetu a jednu z vychovatelek sv. Anežky České). Proces byl zahájen lehnickým biskupem Zbigniewem Kiernikowskim v neděli 6. června 2021 v bazilice Povýšení svatého kříže na Lehnickém poli, kde kdysi Jindřich bránil křesťanstvo proti mongolskému vpádu. Druhá část zahájení procesu proběhla v nedalekém chrámě Nejsvětější Trojice a Panny Marie, kde se podle pramenů našlo po bitvě zohavené Jindřichovo tělo.
Kníže Jindřich II. z rodu Piastovců se narodil kolem roku 1200. Jako schopný panovník se poprvé projevil v letech 1227–1228, kdy vládl místo svého otce Jindřicha I. Bradatého, zraněného v jedné z bitev. To potvrdil po otcově smrti z roku 1238, kdy se stal jediným vládcem Vratislavského a Krakovského knížectví, přičemž již dříve vládl samostatně ve Velkopolsku.
Usiloval o sjednocení všech knížectví v dnešním Polsku do jednoho uceleného státního útvaru a urovnával spory z doby vlády svého otce. Oproti němu se smířil s papežem Řehořem IX., kterého podporoval proti císaři Fridrichovi II. Smířil se např. i s hnězdenským arcibiskupem a Hnězdno připojil ke svým državám. Ubránil své země před nájezdy Braniborů.
Jindřichovo přízvisko „Pobožný“ vypovídá o jeho založení. Vedle matky sv. Hedviky na něj od sňatku z roku 1216 měla velký vliv jeho manželka Anna Česká, dcera českého krále Přemysla Otakara I., jež rovněž proslula kromobyčejnou zbožností a stála např. u založení vratislavského kláštera minoritů. Oba manželé podporovali tzv. žebravé řády (minority a dominikány) a štědře obdarovávali chudé.
Vláda Jindřicha II. však trvala jen tři roky. V roce 1241 na území dnešního Polska vpadli Mongolové. Podle některých historiků je na Jindřichovy državy nasměroval císař Fridrich II. jako pomstu za jeho podporu papeže a volání po volbách nového císaře. Jindřich, který čelení mongolské hrozbě chápal i jako obranu křesťanské víry, se s Mongoly střetl v již zmíněné bitvě u Lehnice z 9. dubna 1241, a to jen s rytíři ze spřátelených knížectví, s oddíly rytířských řádů a se skupinkami ozbrojenců z Moravského markrabství (spojenecká vojska českého krále Václava I. nestačila na bojiště dorazit). Bitva skončila katastrofou křesťanských vojsk. Vítězové Jindřichovo mrtvé tělo zohavili a usekli mu i hlavu. Jeho žena Anna je na bojišti poznala jen podle specifického znaku – šesti prstů na levé noze.
