Píseň Pay in Blood (Platím krví), jíž bude věnován tento článek, je klasická rocková „vypalovačka“ vyšlá na albu Boba Dylana Tempest (Bouře) z roku 2012. Jednalo se již o 35. studiové album tehdy už více než sedmdesátiletého umělce, které se stalo předmětem velkého zájmu a spekulací. Domněnka, že se jedná již o rozloučení tohoto „Shakespeara popmusic“, vycházející z toho, že Bouře byla poslední hrou Williama Shakespeara, se však ukázala být bezpředmětná.
Jedná se o desku na pomezí řady tradičních žánrů včetně gospelu, nikoli však o „náboženské“ album se všemi písněmi ve stejném duchu, které chtěl Dylan podle svých slov původně natočit. Texty většiny písní ovšem obsahují náboženské výpovědi. Skladba Soon after Midnight (Krátce po půlnoci) například začíná vyznáním: „Hledám vhodná slova, abych ti mohl zpívat chvály.“ Píseň Duquesne Whistle (Duquesneská píšťala) obsahuje verše „Slyším, jak mě tiše volá sladký hlas / to je určitě matka našeho Pána“. V příběhu z písně Tin Angel (Cínový anděl) se o jedné z postav říká, že se „zřekla víry, zapřela svého Pána“. A závěrečná skladba Roll on, John (Uháněj dál, Jane), kterou hudební kritici vnímali jen jako hold Johnu Lennonovi, obsahuje i zjevné odkazy k autorovi Zjevení sv. Jana. Již tyto příklady bohatě stačí ke konstatování, že celé album potvrzuje Dylanovu víru v Krista.
Pay in Blood je pak již svým názvem evangelní píseň, protože smysl slov „platím krví“ lze chápat jen ve smyslu odkazu k ústřední novozákonní výpovědi (např. 1. Petr 1,19) o vykoupení hříšného člověka krví Kristovou.
Píseň sice podobně jako jiné dylanovky obsahuje různé významové roviny a umožňuje různé interpretace, její název však zjevně souvisí s ukřižováním a vykoupením. Ani jinak v ní nechybějí odkazy k různým místům Nového zákona.
Hned v první sloce se například objevují slova „mohl bych vás ukamenovat za to zlé, co jste spáchali“, interpretovatelná jako rozhovor mezi Kristem a hříšnými lidmi a patrně narážející na příběh cizoložné ženy (Jan 8,1–11), v němž Ježíš jejím soudcům řekl, že by ji mohl kamenovat jen ten, kdo je sám bez hříchu.
To podle Nového zákona platí o samotném Kristu, který by mohl hříšného člověka odsoudit, místo toho však za něj platí vlastní krví a tím obnovuje spojení mezi lidmi a Bohem, ztracené hříchem Adamovým. Ve čtvrté sloce Pay in Blood je obrazem tohoto narušeného spojení droga, kterou dal lidem kdosi do vína, přičemž se Dylanovi zjevně jedná o zdůraznění potřeby vykoupení skrze Kristovu krev, bez něhož není znovunavázání tohoto spojení možné. V téže sloce se objevuje i doslovný citát z Nového zákona v podobě slov „člověk nemůže být živ jen chlebem“, kterými Ježíš v Matoušově evangeliu 4,4 odpovídá na ďáblovo pokoušení, aby proměnil kamení v chléb. Třetí novozákonní narážku ve čtvrté sloce představuje v dylanovkách častý odkaz na polibek, kterým Jidáš zradil Krista.
Slova klíčová pro porozumění této i jiným Dylanovým písním se však objevují ve třetí sloce, v níž Dylan říká, že má v ruce špatné karty, což pak objasňuje výrokem: “Přísahal jsem, že budu zachovávat zákony Boží. Mohli byste mě za to postavit před popravčí četu.” Písničkářovy biblické “karty” jistě mnozí považují za bezcenné, ale Dylan těmto sekulárním posluchačům vzkazuje, že s nimi bude hrát dál, i kdyby jej za to chtěli postavit ke zdi. Bude hájit zákony Boží bez ohledu na to, co se s ním stane. Nepřestává naplňovat svou “smlouvu” s Kristem zpíváním o hříchu tohoto světa a o vykoupení, které náš svět potřebuje.
