Jedním z vrcholů tvorby „pozdního“ Boba Dylana je hudebně a textařsky velmi bohaté album Modern Times (Moderní doba) z roku 2006, o kterém jsme již kdysi na těchto stránkách psali ve spojení s jeho skvělou závěrečnou písní, „pašijovou“ skladbou Ain’ Talkin’ (Nemluvím). Kratší, ale neméně poetická a duchovně neméně hluboká je však na tomto albu i píseň When the Deal Goes Down (Až se smlouva naplní).
„Žánrově“ je When the Deal Goes Down ploužák jako by opožděně složený pro Franka Sinatru, textařsky je však těžko přehlédnutelný duchovní rozměr, obsažený už i v názvu písně. Slovo deal může být přeloženo jako úmluva či smlouva a v Dylanově duchovní poetice odkazuje ke smlouvě s Hospodinem, resp. s Kristem. „Správný“ biblický výraz pro smlouvu je ovšem covenant a i ten se u Dylana objevuje (např. v písni Covenant Woman z alba Saved), podobně jako další výraz pro dohodu, bargain. Ten zpěvák použil v enigmatickém rozhovoru pro CBS z roku 2004, kdy mluvil o své dohodě (bargain) s „vrchním velitelem na této zemi a v neviditelném světě“, kterým podle všeho myslel Boha či Krista. Jen kvůli této úmluvě byl podle svých slov i po tolika letech stále na cestách za dalšími a dalšími koncerty, v nichž posluchačům předává své písně a jejich poselství.
Interpretace písně When the Deal Goes Down stojí a padá s významem slova you (ty) v jejím refrénu: „A budu s tebou, až se smlouva naplní.“ Je však zřejmé, že vidět v tomto you jen nějakou ženu by ve spojení se slovem deal i s celým textem písně dávalo jen velmi omezený smysl. Hluboce deficitní jsou i pokusy některých sekulárních vykladačů interpretovat toto you jako zpěvákovu „múzu“ apod.
Text celé skladby je ryze dylanovský, hodný nositele Nobelovy ceny za literaturu. Úvodní sloka písně je mimořádně působivým popisem bolestného zápasu o pravdu, smysl a naplnění lidského života. Dylan v ní zpívá o tom, že moudrost může vyrůst jen v zápase, a vykresluje působivé obrazy své bídy a bolesti, s nimiž se potýká, zatímco se jeho zmatený mozek marně snaží pochopit smysl trýzně, které je náš život na této zemi plný.
Objevuje se zde také typicky dylanovský odkaz k „noci“, která je v dylanovkách prostorem, do kterého vstupuje Bůh se svým vykupitelským působením. Člověk ponechaný na pospas sobě samému by byl v této noci ztracen; pokud se v ní ale jeho modlitby vznášejí k Bohu, přichází na ně odpověď v podobě Jeho světla. Dylan zde zpívá o neviditelném spojení s Pánem, které jej uprostřed temnoty a zmatku dál udržuje na cestě života ve vědomí, že sice „žijeme a umíráme a nevíme proč / ale budu s tebou, až se smlouva naplní“.
Mnohé z jeho životní cesty ovšem nebylo součástí dokonalého Božího plánu, ale Dylanovy vlastní slabosti a hříšnosti; této skutečnosti si je zpěvák s blížícím se koncem cesty či naplněním smlouvy stále více vědom. Druhá sloka písně odkazuje k tomuto vědomí, k nutnosti litovat věcí, které člověk proti své lepší vůli spáchal, a hledat útočiště ve spásné milosti Boží. Za své hříchy všichni platíme „toutéž trnovou korunou, kterou všichni nosíme“.
Tato slova z When the Deal Goes Down současně odkazují např. k Matoušovi 27,29, kde je řeč o koruně upletené z trní a vojáky výsměšně posazené na hlavu Krista před Jeho ukřižováním. Ježíš, kterého měl zřejmě Dylan na mysli jako „vrchního velitele na této zemi“ z rozhovoru pro CBS, vládne tomuto světu jako Ukřižovaný; cesta k Jeho trůnu vedla skrze utrpení, smrt a zmrtvýchvstání (viz např. Filipským 2,6–10). Trnová koruna je součástí cesty od utrpení do slávy. V tomto smyslu je odkaz k ní propojen se slovy o moudrosti, která roste v bolestném zápase.
Všechny naše bolesti a trýzně, často představující jen důsledek našich vlastních špatných myšlenek, slov a skutků, by postrádaly smysl, kdyby Kristus nebyl vzal na Sebe naše bolesti i naše hříchy. Díky Jeho křížové cestě se však stávají součástí našeho vykoupení. When the Deal Goes Down opakovaně propojuje přítomnou bolest a budoucí naplnění – ve druhé sloce např. obrazem půlnočního deště, který je symbolem našich slz, a opakujícím se závěrečným refrénem „budu s tebou, až se smlouva naplní“.
Ve třetí sloce zaznívají tato slova: „Křehčí než květiny, jsou tyto vzácné hodiny / které nás tak pevně pojí.“ Těsné spojení s Kristem, hluboce prožité ve vzácných chvílích intenzivní duchovní zkušenosti, je z naší strany ve víru různých vnějších i vnitřních tlaků snadné ztratit. Kristus nás však ze své strany nikdy neopouští a vždy znovu se „jako vidění z nebes“ ukazuje našim očím, jak Dylan také zpívá v této sloce písně.
Závěrečná sloka pak sice zmínkou o „prchavých radostech“ konstatuje, že ona nebeská vidění a s nimi spojené prožitky radosti jsou jen krátkodobé, současně však vyjadřuje odevzdanost Kristu či odevzdanost do vůle Boží krásnou závěrečnou modlitbou: „V tomto pozemském světě, plném zklamání a bolesti / mne nikdy neuvidíš mračit se / dlužím ti své srdce a to je pravda / a budu s tebou, až se smlouva naplní.“
„Autorem“ smlouvy je Bůh, který člověka milostivě volá z temnot a zve jej, aby vstoupil do Jeho království světla. Člověk musí udělat jen jedinou věc: odevzdat své srdce Bohu. Proto Dylan říká, že Mu „dluží své srdce“. Je to totéž, jako kdyby řekl: „Dlužím Bohu svou lásku a oddanost a to je jediná věc, kterou musím udělat, aby se smlouva mohla naplnit.“
