Album Boba Dylana Love and Theft (Láska a krádež) bylo vydáno přesně 11. září 2001. Jednotlivé písně byly nahrány v květnu téhož roku. Možná nejvýznamnější skladba, Mississippi, byla však poprvé nahrána už v době nahrávek spojených s předešlým albem Time Out of Mind z roku 1997, ale intuitivně ponechána k zařazení až na další desku.
Dylanologové tak mohou i v tomto případě žasnout nad zpěvákovou vizionářskou obrazotvorností, protože hned v první sloce písně vydané bezprostředně před hrůzami 11. září se objevují slova, která jakoby představovala jejich básnický popis. Nejprve je řeč o páru, jehož dny jsou sečteny, pak dokonce jako by v explicitním odkazu k newyorským dvojčatům o středu města, ve kterém „jsme tu lapeni, není kam utéci“, aby pak vše korunoval bolestně krásný verš o tom, že „nebe je v jednom ohni, řine se z něj bolest“…
Píseň Mississippi se skládá ze tří částí po čtyřech slokách a ve všech svých částech je prodchnuta biblickými narážkami a symboly. Každá z částí je zakončena krátkým refrénem se slovy „Jen jednu věc jsem pokazil – zůstal jsem v Mississippi o den déle“. Ten by měl skýtat klíč k textu celé písně, ale je samozřejmě sám také záhadný. Někteří komentátoři se domnívají, že jde o narážku na osud Dylanova přítele, zpěváka Jeffa Buckleyho, který se ve třiceti letech utopil v řece Wolf River ve státě Mississippi. Buckley prý ztratil život proto, že „zůstal v Mississippi o den déle“. .Existuje i názor, podle kterého apokalypticky působící píseň odkazuje k strašné mississippské povodni z roku 1927. Nejpravděpodobněji jde však i zde o biblickou narážku, v níž je podstatný ne odkaz ke jménu státu či řeky, ale odkaz odkaz k život měnící událost, které se člověk měl vyvarovat – snad k Evinu rozhovoru s hadem v Genesis 3 a k prvotnímu hříchu jako „jediné špatné věci“.
Již zmíněný verš o nebi plném ohně, z nějž se řine bolest, by v tomto kontextu mohl odkazovat ke zkáze Sodomy (Genesis 19,24), v níž Lotova ženy „zůstala o den déle“, a tak se proměnila v solný sloup (Genesis 19,26). Z první části písně by se například i verš „jsem v maléru od chvíle, kdy jsem postavil kufr na zem“, dal vztáhnout na příchod Lota a jeho rodiny do Sodomy, verš zmiňující se o chybějícím majetku by mohl být narážkou na Lota, který z hořící Sodomy zachránil jen holý život apod.
Ve druhé části písně se Dylanovy biblické inspirace přesouvají k Novému zákonu. Klíčový verš „dovedla mě sem jižní hvězda“ podobně jako i v jiných Dylanových písních odkazuje k betlémské hvězdě. I když „jižní“ směr může být prvoplánovým odkazem k Mississippi, primárně jde o cestu ke spáse. Na té je třeba prokazovat milosrdenství jako dobrý Samaritán a ne se potřebnému člověku obloukem vyhnout jako kněz či levita (viz Lukáš 10,29nn.), k čemuž Dylan odkazuje veršem „někteří lidé ti nabídnou pomoc a jiní zas ne“. Ve druhém případě člověk riskuje, že se před ním v den Kristova druhého příchodu dveře zavřou a Pán mu (Dylanovými slovy) řekne: „Včera v noci jsem tě znal, dnes v noci ne“ (srov. Lukáš 13,27).
Verše explicitněji odkazující ke Kristu a ke spáse pak zaznívají v závěrečné části písně. Ta obsahuje verše odkazující k lidské situaci a potřebě vykoupení (např. v podobě slov o těsném koutu, „do kterého jsem se sám zahnal“). Současně jako by se v ní obraz poutníka putujícího na americký Jih (či hledajícího spásu) prolínal s obrazem samotného Krista. Tím, jehož loď v úvodní sloce poslední části klesá ke dnu, může být vypravěč, ale i Ježíš, který se „utápěl v jedu“ Svých nepřátel z řad farizeů a zákoníků a který „nemá budoucnost ani minulost“ (svou božskou přirozeností je mimo čas). Důležitý je i odkaz ke společenství, vyjádřený krásnými slovy „ke všem, kdo pluli se mnou, cítím jen náklonnost“. I zde může jít jak o obraz společenství Krista s lidmi, tak i o zdůraznění toho, že mezi těmi, kdo jsou na cestě za Kristem a za spásou, nemá mít místo nic jiného než náklonnost.
