Papežovým obecným modlitebním úmyslem na duben je modlitba: „Modlíme se za ty, kdo riskují své životy bojem za základní lidská práva pro národy žijící v diktaturách, autoritativních režimech nebo také v demokraciích, které se nacházejí v krizi.“ Při této příležitosti jezuitský kardinál českého původu Michael Czerny, podsekretář Sekce pro migranty a uprchlíky Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, připravil komentář ke katolickému postoji k lidským právům. Český překlad komentáře byl publikován na portálu Církev.cz dne 8. dubna 2021.
Již od šedesátých let – od dob papeže Jana XXIII. a Druhého vatikánského koncilu – je dialog o lidských právech předním tématem vztahů mezi církví a „světem“. Naděje na dalekosáhlou shodu na tomto poli se však příliš nepotvrdily. I kardinál Czerny konstatuje, že přístup církve k lidským právům se liší od sekulárního. Je však zajímavé všimnout si toho, která témata v tomto ohledu staví ve svém stručném komentáři do popředí.
Jeho úvaha má tři body, přičemž začíná zmínkou o tom, co dnes bývá označováno za ekonomická práva. Czerny poukazuje na to, že sv. Jan XXIII. ve svém výčtu základních lidských práv v encyklice Pacem in terris začal právem na život a na slušnou životní úroveň. Na práva tohoto druhu klade důraz i dnešní papež. Czerny z nich „vypichuje“ tři, která ve španělštině začínají na T a jejichž důležitost se nyní znovu ukázala v době Covidu-19: tierra, techo y trabajo, právo na zemi, na bydlení a na jídlo. Kardinál Czerny dále konstatuje, že katolické sociální učení nechává vyrůstat lidská práva – ekonomická i jiná – z důstojnosti lidské osoby. Všechna práva spolu souvisí a všechna přispívají k integrálnímu lidskému rozvoji, tj. k celkovému rozvoji každé lidské osoby ve všech dimenzích a po celou délku jejího života, a to včetně budoucích generací.
Druhým aspektem katolického přístupu je chápání lidských práv jako něčeho, co se týká společného dobra, nikoliv jen uspokojení potřeb jednotlivce. Katolické sociální učení tedy neobsahuje nic z liberalistických ideologií. Czerny cituje z Františkovy nejnovější encykliky Fratelli tutti, v níž papež kritizuje dnes tak časté „individualistické“ chápání lidských práv, v jehož základu leží chápání lidské osoby oddělené od sociálních a antropologických kontextů, a zdůrazňuje, že „pokud práva každého individua nebudou v harmonickém vztahu k většímu dobru, budou považována za neomezená, což povede ke konfliktům a násilí“. Pouhá souhrn individuálních zájmů není schopen vytvořit lepší svět ani nás ochránit před zlem, které se ve světě šíří.
Zatřetí je pro katolický přístup důležité, že spojuje základní práva se základními povinnostmi. Czerny opět zmiňuje encykliku Pacem in terris, v níž Jan XXIII. doslova napsal, že „ti, kdo se dožadují vlastních práv, ale na své povinnosti buď úplně zapomínají, nebo je plní nedostatečně, zasluhují přirovnat k lidem, kteří jednou rukou stavbu budují a druhou boří“. Práva a povinnosti nedávají jedno bez druhého smysl a jejich vzájemná provázanost je nutná nejen mezi osobami, nýbrž i mezi státy, které mají za úkol podporovat společné dobro a garantovat lidská práva.
Je zajímavé, že kardinál Czerny se ve svém komentáři vyhýbává otázce původu lidských práv, i když jistě není lhostejné, zda jsou tato práva brána jako darovaná Stvořitelem či odvoditelná z lidské přirozenosti nebo jinak. Počínaje dobou papeže Jana XXIII. Vatikán není na tuto otázku příliš citlivý za předpokladu, že se mezi křesťany a lidmi sekulárně smýšlejícími bez ohledu na ni daří na poli lidských práv dospívat k praktické shodě (tak jak tomu bylo například u nás v době Charty 77). I tři body citovaného článku však svědčí o tom, že ani tato praktická shoda není jednoduchá, natož samozřejmá.
