Vatikánský rozhlas dne 30. března 2021 informoval o postojích papeže Františka ke klimatické migraci. Poté, co loni vatikánský Úřad pro službu integrálnímu lidskému rozvoji vydal pastorační příručku o vnitřních vysídlencích, nyní jeho podsekretáři v Tiskovém středisku Svatého stolce představili Pastorační směrnice o klimatických uprchlících.
Zhruba třicetistránkovému dokumentu pojednávajícímu o klimatickém vysídlování, politických řešeních a pastoračních návrzích předchází úvodní úvaha papeže Františka. Ten parafrázuje slavnou Hamletovu větu „Být či nebýt?“ a mění ji v otázku “Vidět či nevidět? To je, oč tu běží.“ Podobně jako v encyklice Laudato si‘ papež vyzývá, abychom „si uvědomili a odvážně přijali za své vlastní utrpení to, co se děje světu, a pak poznávali, jakým způsobem může každý z nás pomoci“. Konstatuje, že na rozdíl od pandemie Covidu-19, která nás zaskočila náhle, klimatická krize začala již s průmyslovou revolucí a dopadá nejvíce na lidi, kteří k ní nejméně přispěli. Stejně jako koronakrize si také klimatická krize žádá globální odpověď, k níž papež vybízí parafrází proroka Izaiáše (1,18–20): „Nuže, pojďme a diskutujme. Jestliže ochotně poslechnete, čeká nás veliká budoucnost. Jestliže se však vzepřete, nebudete naslouchat a jednat, pohltí vás horko a znečištění, sucho či vzedmuté vody.“
Papež vyzývá církev k širšímu pohledu na drama klimatických vysídlenců, kteří „se nemohou vrátit do své výchozí země a k původnímu životu“. Připomíná, že Pán po nás dnes žádá toto dílo, v němž se ukrývá nesmírná radost. Končí slovy o tom, že z klimatické ani covidové krize nelze vyjít tím, že se uzavřeme do individualismu, nýbrž jedině skrze společenství, setkávání, dialog a spolupráci.
Papež František tak opět jasně ukazuje křesťanský postoj k (nejen) klimatickým změnám, jenž musí být nesen odpovědností a láskou k bližnímu, a ne spekulacemi či zavíráním očí před tím, co se děje.
