Křesťanské internetové noviny Křesťan dnes dne 10. dubna 2021 referovaly o kanonizačním procesu francouzského politika Roberta Schumana. Podle jejich zprávy prefekt vatikánské Kongregace pro blahořečení a svatořečení Marcello Semeraro potvrdil, že papež František v příštích měsících uzná Schumana za ctihodného. Dalším stupněm je pak blahořečení, ke kterému je však nutné prokázání zázraku spojeného s posuzovanou osobností. Podnět k blahořečení podalo biskupství ve východofrancouzských Metách (Metz), kde Schuman roku 1963 zemřel.
Křesťan dnes připomíná, že kanonizace politiků je v katolické církvi v posledních desetiletích spíše vzácná, i když mezi blahoslavenými a svatými z minulých staletí je řada členů panovnických a šlechtických rodin, kteří vykonávali politické funkce. Výjimečnou událostí nejnovějších dějin bylo blahořečení posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. papežem Janem Pavlem II. z roku 2004.
Schuman byl katolíkem z jiného prostředí. Narodil se 29. června 1886 v Lucembursku jako syn lotrinského otce a lucemburské matky. Ve Štrasburku získal titul doktora práv a v Metách roku 1912 zahájil právnickou kariéru. Ve stejném roce se stal předsedou Diecézní federace mládežnických skupin a rozhodl se, že se bude věnovat opuštěným dětem a mladým delikventům. Od roku 1919 byl činný též jako poslanec. V roce 1940 byl jmenován státním tajemníkem pro uprchlíky. Po francouzské kapitulaci se vrátil do Met, kde ho zadrželo gestapo. Roku 1942 se mu podařilo utéct a až do konce války se skrýval. Zapojil se do odboje, k Němcům však nikdy necítil žádnou nenávist.
K událostem, které jsou příčinou jeho nynější kanonizace, došlo po druhé světové válce, kdy se Schuman stal představitelem snah o smíření mezi Francií a Německem a architektem projektu evropské integrace. Ve francouzské politice působil jako ministr financí (1946–1947), premiér (1947–1948) a ministr zahraničí (1948–1952).
9. května 1950 se zrodila slavná Schumanova deklarace, navrhující vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli s cílem vyloučit další tragické války na území Evropy. Tento den bývá pokládán za okamžik zrodu pozdější Evropské unie. V dubnu 1951 se deklarace naplnila podepsáním dohody o Evropském společenství uhlí a oceli. Roku 1953 vstoupila v platnost evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, na které se Schuman významně podílel. Největšího zadostiučinění se Schumanovi dostalo roku 1957 přijetím Římských smluv a zrodem Evropského hospodářského společenství, ze kterého se posléze vyvinula Evropská unie. V letech 1958–1960 zastával funkci předsedy Evropského parlamentu.
Celou svou politickou dráhu vykonával se shodě s křesťanskými hodnotami. Spojenou Evropu chápal i jako možný vzor pro ostatní regiony a předzvěst budoucí všeobecné solidarity. Zemřel dne 4. září 1963 v Scy-Chazelles nedaleko Met a jeho ostatky jsou uloženy v opevněném kostele ze 13. století, který se nachází hned před jeho domem.
