Na dnešek připadá 160. výročí vydání Protestantského patentu císaře Františka Josefa I. z 8. dubna 1861. I když tento dokument není tak známý jako o osmdesát let starší Toleranční patent Josefa II., byl ve skutečnosti unikátnější, protože zrovnoprávnění menšinových protestantů, jež bylo v dané době vše jiné, jen ne samozřejmé, představovalo mnohem větší krok směrem k náboženské svobodě než omezená josefinská tolerance.
Habsburská monarchie zrovnoprávnila protestanty s katolíky v době, kdy to ještě z hlediska tehdejšího katolického myšlení bylo nečekané. Je třeba připomenout, že Svatý stolec za Pia IX. vydal mj. Syllabus bludných názorů (1864), který mezi zavržené názory zařadil právě i svobodu jinověrců a narušování role katolicismu jako jediného státního náboženství.
V Syllabu i při jiných příležitostech kladl Pius IX. katolickým panovníkům své doby na srdce, že nesmějí dopustit, aby stát stíral rozdíl mezi katolicismem jako jedinou pravou vírou a nekatolickými vyznáními, která mohou být jen trpěna v podřízeném postavení, ale nelze je zrovnoprávnit. Právě to však František Josef I. udělal vydáním tzv. Protestantského patentu neboli zákona o provedení úplné rovnoprávnosti evangelíků s ostatními uznanými konfesemi. Jeho základní ustanovení zněla takto:
„Evangelíci augsburského i helvetského vyznání mají právo, záležitosti své církevní samostatně pořádati, spravovati a říditi. Úplná svoboda evangelického vyznání víry, jakož i právo společného veřejného vykonávání náboženství jsou jim po všecky časy od nás pojištěny. Za příčinou tou se všecka bývalá obmezení, co se dotýče zakládání kostelův s věžmi i zvony a bez nich, odbývání všelikých slavností náboženských, s učením víry jejich se srovnávajících, vykonávání správy duchovní, pokud by omezení taková posavad v obyčeji byla, tímto moci a působnosti zbavují se a za neplatná a nijaká se prohlašují.“
Evangelíci rakouské protestantské církve rozdělené na luterské (augsburské) a kalvínské (helvetské) vyznání byli tedy zbaveni všech omezení, která jim ukládal Toleranční patent, ať už šlo o nyní ničím neomezovanou podobu jejich kostelů anebo o veřejný ráz jejich bohoslužeb.
Na řadě míst nyní vyrostly i monumentální evangelické chrámy, které si svým vzhledem nijak nezadaly s katolickými. Jedním z nich byl i brněnský Kristův chrám (Christuskirche), lidově Červený kostel. Tato mohutná reprezentativní stavba s jednapadesátimetrovou kostelní věží byla postavena v letech 1863–1867 podle návrhu architekta Heinricha von Ferstela, který byl mj. i autorem nejvýznamnějšího v této době v monarchii vzniklého katolického chrámu, vídeňské Votivkirche, postavené na znamení díkůvzdání za záchranu Františka Josefa při atentátu, který byl na něj spáchán. Nábožensky snášenlivý císař stavbu Christuskirche štědře finančně podpořil.
.jpg){kind=link}