Portál Vatican News 25. března 2021 informoval o tom, že papež František v tento den vydal apoštolský list Candor lucis aeternae (Jas věčného světla) k 700. výročí smrti Danta Alighieriho. Datum vydání listu na slavnost Zvěstování Páně nebylo zvoleno náhodně, protože tajemství vtělení vzešlého z Mariina „ano“ je „inspiračním těžištěm a základním jádrem“ Dantovy Božské komedie – jádrem, v němž se uskutečňuje „zbožštění“, totiž „podivuhodná výměna“ mezi Bohem, který „vstupuje do našich dějin“, a lidstvem, které „je Bohem přijato a nalézá v něm pravé štěstí“.
Apoštolský list rozdělený do devíti částí zahajuje exkurz po dokumentech papežského magisteria zmiňujících dantovská témata (viz článek na těchto stránkách z 19. října 2020). Papež František se dále zastavuje nad životem Danta Alighieriho, který je pro něj „paradigmatem lidské situace“, a zdůrazňuje aktuálnost a trvalost jeho díla. To jako integrální součást naší kultury odkazuje ke křesťanským kořenům Evropy a Západu.
Papež rozlišuje dvě nosné linie Božské komedie v „touze vrozené lidskému duchu“ a ve „štěstí, pocházejícímu ze zahlédnutí Lásky, jíž je Bůh“. Dante je podle něj prorokem naděje, protože ve svém díle pobízí lidstvo, aby se osvobodilo z „temného lesa“ hříchu, aby našlo „přímou cestu“ a dospělo tak k naplnění života v dějinách a k věčné blaženosti v Bohu. Jeho prorocké poslání zahrnuje také kritiku těch věřících, kteří zrazují svoji přináležitost ke Kristu a používají církev jako nástroj svých soukromých zájmů.
Apoštolský list klade zvláštní důraz také na trojici ženských postav Božské komedie – Matku Boží, Beatrici a sv. Lucii –, které jsou symbolem lásky, naděje a víry. Tyto tři ženy provázejí Danta v různých fázích jeho putování a odkazují k pomoci těch, kdo nás mohou podpírat a vést moudrostí a prozíravostí. Hybnou silou Marie, Beatrice i Lucie je totiž Boží láska, jediný pramen, který nám může dát spásu, zdroj obnovy života a štěstí.
V dalším oddíle František nezapře inspiraci svým vlastním papežským jménem. Věnuje jej svatému Františkovi, který je v Božské komedii zachycen v bělostné růži blažených. Papež si všímá hlubokého souznění mezi Dantem a sv. Františkem, kteří se oba obraceli k lidu a oba byli otevřeni kráse a hodnotě stvoření, které je zrcadlem Stvořitele.
Na závěr papež oceňuje práci učitelů, kteří dokáží s nadšením předávat Dantovo poselství a kulturní, náboženský a morální poklad jeho díla. Také v této chvíli dějin poznamenané mnoha stíny může „postava Danta, proroka naděje a svědka lidské touhy po štěstí, přinášet slova a příklady, které povzbudí naše kroky.“ Může nám pomáhat v pokračujícím putování života a víry, dokud nedospějeme k poslednímu cíli celého lidstva, k lásce, „z níž slunce pohyb má i všechny hvězdy“, jak čteme v posledním verši Božské komedie.
