Zatímco postní doba vrcholí bolestnou liturgickou připomínkou ukřižování na Velký pátek a končí aliturgickou Bílou sobotou, Velikonoční noc je radostnou oslavou Kristova vítězství nad smrtí.
Tak jako v židovství začíná sabat už v pátek večer, tak i v křesťanství začíná neděle už večer předcházejícího dne. A nejvýznamnější obřady celého církevního roku, velikonoční vigilie, se konají právě večer nebo v noci ze soboty na neděli. (Nejvhodnější by vlastně bylo až časné ráno, kdy podle Bible přicházejí ženy k Ježíšovu hrobu a nalézají jej prázdný. Letos je ovšem nutné považovat za „úspěch“ už to, že při začátku bohoslužby před 21. hodinou dostanou její účastníci výjimku ze zákazu nočního vycházení.) Jejich součástí je svěcení ohně, svěcení velikonoční svíce, čtení až devíti úryvků z Bible, svěcení křestní vody, křest katechumenů a obnova křestních slibů všech už pokřtěných křesťanů a samozřejmě také slavení eucharistie.
Letos je vše stále ještě poznamenáno pandemií a s ní spojenými opatřeními, překážejícímii radostnému slavení křestního znovuzrození nových křesťanů s celou farní obcí. Právě pandemii navzdory je však obzlášť důležitá připomínka toho, že poslední slovo má Zmrtvýchvstání, a už nikdy ne nemoc či smrt.
Symbolem tohoto vítězství je velikonoční svíce neboli paškál, která se rozsvěcuje při všech bohoslužbách velikonoční doby. O Velké noci se paškál žehná, „aby se v nás roznítila touha po Kristu, který je světlem nepomíjejícím“. Do velikonoční svíce se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa a omega. Přitom se říká: „Kristus včera i dnes (kněz vyrývá svislé břevno), začátek i konec (vyrývá příčné břevno), alfa i omega. Kristus je pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). Amen.“
Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Zapálený paškál se pak v čele průvodu s trojím zvoláním „světlo Kristovo“ přináší do kostela. Velikonoční chvalozpěv (Exultet) je chválou světla, které Bůh dává své obci. Letos ovšem ani toto nebude jako vždy – průvodu se budou účastnit jen kněží a ministranti ostatní účastníci bohoslužeb zapálení svíček vyčkají na svých místech v kostele.
Slavností Zmrtvýczvstání Páně začíná padesátidenní doba velikonoční, která je v jistém smyslu vlastně jednou velkou nedělí. Žádný zvláštní liturgický význam v ní ovšem nemá velikonoční pondělí, které se minulý režim ve své snaze učinit z Velikonoc jen záležitost lidových zvyků snažil stavět do jejich středu.
K momentům, které vynikají z proudu svátečních dnů velikonočního období, patří týden po Velikonocích (velikonoční oktáv), ale především čtvrtek šestého velikonočního týdne, tj. čtyřicátý den po Velikonocích, svátek Nanebevstoupení Páně. Jeho duchovní poselství nelze chápat odděleně od Velikonoc. Spíše jde o to, že Kristus překonal tíseň světa, hřích a smrt, a proto nyní bude všem učedníkům všech dob a míst blízko. Ve středu pozornosti stojí současně i pověření učedníků k tomu, aby tuto skutečnost dosvědčovali. Ve dnech po Nanebevstoupení Páně pak už závěrečná část velikonoční doby směřuje k přípravě na Letnice a liturgické texty připomínají různá Kristova zaslíbení Ducha Svatého.
