Podle zprávyCatholic News Agency z 5. března 2021 vyšetřovatelé amerického ministerstva obrany mezi ostatky neznámých vojáků z korejské války, získaných po jejim skoneční od Severokorejců a pohřbených na havajském hřbitově, identifikovali tělesnou schránku vojenského kaplana a služebníka Božího Emila Kapauna.
Knězův synovec Ray Kapaun tuto zprávu komentoval slovy o nepopsatelných pocitech a dodal: „Vím, že je mu připisováno hodně zázraků nebo jsou mnohé zázraky vyšetřovány, zda mu je lze připsat, ale myslím, že každý vidí toto jako zázrak. Protože je to tak nečekané. Mám na mysli, že jsme jako rodina nikdy nečekali, že bychom se toho mohli za našich životů dočkat.“
Emil Kapaun je na jedné straně člověkem spojovaným se zázraky, na straně druhé byl obyčejným „chlapem v uniformě“. Pro nás je zajímavý i jako Američan českého původu. Narodil se jako syn českých přistěhovalců v „americké Plzni“ (Pilsen ve státě Kansas) dne 30. dubna 1916 a jeho krátký život se uzavřel v zajateckém táboře v severokorejském Pjoktongu dne 23. května 1951.
Mezitím byl roku 1940 vysvěcen na kněze a o čtyři roky později nastoupil jako vojenský kaplan do armády. V letech 1945–1946 sloužil v Indii a Barmě. Poté absolvoval postgraduální studium na katolické univerzitě ve Washingtonu. Roku 1948 se vrátil do armády a po dvouleté službě v Japonsku byl po vypuknutí korejské války povolán na toto bojiště.
Dne 23. listopadu 1950 byl jeho rodičům doručen telegram, že jejich syn je pohřešován. Upadl do zajetí, i když se mohl snadno zachránit, kdyby nemyslel víc na druhé než na sebe. Došlo k tomu poté, co na frontě s obrovským nasazením sloužil zraněným, vytahoval je ze zákopů, modlil se za umírající, naslouchal vyznáním hříchů uprostřed palby atd. Nakonec dokonce sám vyjednal zajetí skupiny amerických vojáků, kteří by jinak byli zmasakrováni.
Ve své službě všem potřebným pak pokračoval i ve strašných podmínkách zajateckého tábora, kde dodával křesťanskou naději spoluvězňům a všemi možnými způsoby také poskytoval praktickou pomoc všem, kdo na tom byli hůře než on. Zřejmě jen díky němu bylo v Pjochtongu méně úmrtí než v jiných lágrech. Sám přitom při sekání dříví utrpěl úraz, po kterém chodil s černou páskou přes oko.
Jeho duchovní služba navíc vyvolávala zuřivost ateistických strážných. Kolem Velikonoc 1951 utrpěl flebitidu, zánět žil na noze způsobený krevní sraženinou. Přes veškeré úsilí o jeho uzdravení byl nakonec čínskými dozorci poslán na smrt. Vojákovi, který jej oplakával, řekl: „Já budu s Ježíšem Kristem. Kvůli tomu jsem celý svůj život pracoval. A vy říkáte, že mě litujete?“
Po skončení války, roku 1954, bylo jeho tělo mezi ostatky předanými Američanům, ale tehdejší vědecké možnosti ještě neumožňovaly jeho identifikaci. K té došlo až nyní. Mezitím byl otec Kapaun roku 2016 prezidentem Obamou vyznamenán medailí cti. Současně probíhá jeho kanonizace, po níž se pravděpodobně stane dalším z českých světců.
