Ústřední otázkou našich životů je, zda jsme vedeni Bohem nebo ďáblem, Kristem nebo Antikristem. Bob Dylan tuto otázku explicitně zdůraznil ve své písni Gotta Serve Somebody („Někomu sloužit musíš“) z alba Slow Train Coming. Implicitně se jí zabývá v dlouhé řadě svých důležitých písní. Jednou z nich je i skladba Jokerman („Šprýmař“) z alba Infidels („Nevěřící“), vydaného roku 1983.
I když jsme již v předešlých článcích poukázali na to, že označování alb Slow Train Coming (1979), Saved (1980) a Shot of Love (1981) za křesťanskou born-again trilogii není příliš adekvátním popisem Dylanova setkání s Kristem a jeho následného lidského a uměleckého vývoje, faktem je, že Infidels se od Shot of Love liší ještě víc než Shot of Love od předcházející tvorby. Dylan se na něm po třech relativně jednoznačných deskách vrátil ke svému obvyklému ohňostroji nejednoznačných obrazů a metafor, což ve spojení s názvem „Nevěřící“ mnohé komentátory úplně zmátlo. K tomuto zmatení přispívala právě i píseň Jokerman, podle domnění mnohých odkazující ke Kristu a současně o Něm mluvící z pohledu nevíry (např. jako o „manipulátorovi davů“).
Jokerman (Šprýmař) je ovšem postavou rozpornou, kterou nelze interpretovat jednoznačně. Je snad myslitelné vykládat její různé podoby jako různé aspekty samotného Boba Dylana, ještě lépe možné je však chápat jej jako postavu jakoby rozmazávající hranici mezi Kristem a Antikristem (či antikristy) s cílem zdůraznit nebezpečí, že se člověk nechá svést ďáblem nebo falešnými proroky. Na albu Infidels je toto nebezpečí zdůrazněno například i v písni Man of Peace, v níž se zpívá o tom, že ďábel často přichází převlečen za muže pokoje.
Píseň Jokerman se skládá ze šesti slok a krátkého refrénu. Ten odkazuje k Šprýmaři jako k někomu, kdo tančí na slavičí nápěv. Tento odkaz k atributu básníka či zpěváka se zdá umožňovat ztotožnění titulní postavy (či jednoho z jejích aspektů) s Bobem Dylanem. Šprýmař je však současně postavou, která se nestará o apokalyptické pohromy (v Dylanově tvorbě i v Bibli symbolizované měsícem), takže je v refrénu vyzýván, aby „vyletěl vysoko v měsíčním svitu“. Jeho lhostejný cynismus je jistě spíš antikristovským než autobiografickým atributem.
Nejednoznačná jsou už první slova úvodní sloky i celé písně: „Stojíš na vodách a rozhazuješ chléb a oči modly se železnou hlavou žhnou.“ Modla je bezesporu antikristovským obrazem, úvodní verš se však zdá odkazovat ke Kristu chodícímu po vodě a rozsévajícímu semeno Božího slova či rozdávajícímu eucharistický chléb. Neméně záhadný je i verš „narodil ses za řevu hurikánu s hadem v obou pěstích“, který se zdá být mytologickým odkazem k Héráklovi, může však být i narážkou na mesiánské proroctví o zničení hada z Genesis 3,15. První sloku uzavírá otázka: „Svobodu máš na dosah, ale když je pravda tak vzdálená, k čemu ti bude?“ Zde by se snad mohlo jednat o odkaz na nejednoznačný postoj Ježíšových posluchačů z osmé kapitoly Janova evangelia, kde se Kristus nazval pravdou a chtěl je osvobodit, ale oni se pravdy nedokázali chopit.
Druhá sloka začíná slovy: „Slunce se tak rychle kloní k obzoru, vstáváš a s nikým se neloučíš.“ Zde by mohlo jít o odkaz ke Kristovu zmrtvýchvstání, případně k nanebevstoupení bez rozloučení s učedníky. Zapadající slunce ovšem může mít i židovský význam nastávajícího času večerní modlitby či přicházejícího šabatu. Šprýmař ani zde nedává žádné vysvětlení a naopak připomíná barvu měnícího chameleona, který „svléká další vrstvu kůže“.
Konkrétnější, byť opět nejednoznačná je třetí sloka, v níž se vedle již zmíněného označení Šprýmaře za „manipulátora davů“ objevují i slova: „Jdeš do Sodomy a Gomory, ale co by ne. Není tam nikdo, kdo by se chtěl oženit s tvou sestrou. Příteli mučedníka, příteli ženy v hanbě, hledíš do ohnivé pece a vidíš tam boháče beze jména.“
Zmínka o Sodomě a Gomoře zdánlivě odkazuje k příběhu Lota (Genesis 19), který marně nabízel Sodomitům své dcery, aby zachránil před zneužitím své hosty. Dylan však nemluví o dceři, ale o sestře, takže jde zřejmě o odkaz k Abrahamovi (viz Genesis 18). Ten v Egyptě označoval svou ženu Sáraj za svou sestru a egyptský faraon se s ní chtěl oženit (Genesis 12), ale v homosexuální Sodomě nikdo takový být nemohl.
„Přítel mučedníka a ženy v hanbě“ se zdá být odkazem ke Kristu, ale závěr sloky by opět mohl být narážkou na Abrahama, který v Ježíšově podobenství z Lukášova evangelia 16,19–31 spatřuje „boháče beze jména“. Bohatý muž z tohoto podobenství nemá jméno – zůstal ve věčnosti anonymní, jeho jméno bylo vymazáno z Knihy života – protože na zemi nekonal spravedlnost a zůstal lhostejný k chudákovi Lazarovi. Ten se po smrti ocitá v nebi v náruči Abrahama, zatímco bezejmenný boháč k němu jen z pekelné ohnivé pece marně vzhlíží.
Čtvrtá sloka písně odkazuje k zákonu odplaty zmínkou o „knihách Leviticus a Deuteronomium“ (viz Lv 24,20 a Dt 19,21) jako jediných učitelích Šprýmaře. Ten jako by v ní splýval s králem Davidem, když je řeč o tom, že jeho rysy „jako by vytesal sám Michelangelo“, a o jeho ukrývání se před lidmi (snad před Davida pronásledujícím Saulem) v polích a pod hvězdami.
Pátá sloka začíná evangelní scénou s „nemocnými a chromými“, které sledují „muž s puškou“ i „kazatel“ (kazatelem by mohl být nemocné uzdravující Ježíš, mužem s puškou farizeové žárlící na Jeho zázraky a vytýkající jejich konání v neděli). Pak se v ní náhle přenášíme do současnosti ve scéně plné obušků, vodních děl a slzného plynu. Zde se snad jedná o odkaz k dnešnímu státu Izrael, který je v jiné písni z alba Infidels, nazvané Neighborhood Bully („Postrach sousedů“), pro falešné humanisty a mírotvůrce ztělesněním všeho zla.
Závěrečná šestá sloka je nejjednoznačnější ve vztahu k obrazu Antikrista. Žena v ní rodí knížete tohoto světa (ďábla) a obléká ho do šarlatu. Narážky na šarlatovou nevěstku ze Zjevení 17 jsou zjevné i v obrazu „knížete“, který „děti bez matky vezme z ulice a položí je k nohám děvky“.
Píseň Jokerman zjevně uniká celistvé a jednoznačné interpretaci. Na druhou stranu je však zřejmé, že jde o skladbu, k jejímuž textu je jediným možným klíčem Bible. To je pro tvorbu Boba Dylana naprosto typické. Jak píše legenda českého folku Vladimír Merta: „Dylan postupuje sveřepě paralelním světem svých archetypů. Vypomáhá si názvuky biblických podobenství a krajin, symbolů a příběhů. Vytváří rockový komentář Knihy knih.“
_-_James_Tissot_-_overall.jpg){kind=link}