Vatican News a české vysílání Radia Vatikán dne 24. února 2021 informovaly o tom, že generální sekretářkou Německé biskupské konference se poprvé stává žena – padesátiletá teoložka Beate Gillesová, která na tomto postu nahradí jezuitu Hanse Langendörfera. Zpráva upozorňuje na to, že v rámci světové katolické církve nejde o žádnou novinku (např. jihoafričtí biskupové si vloni pozvali ke spolupráci již třetí řeholnici jako generální sekretářku, obdobný krok učinili i skandinávští biskupové, teří tuto roli svěřili sestře Anně Mirijam Kaschnerové, a přidruženým generálním sekretářem francouzských biskupů byla roku 2018 jmenována Christine Nalineová, matka čtyř dětí a babička osmi vnoučat).
Gillesová se podle zprávy netajila „velkým pohnutím“, které prožívá po jmenování do nové úlohy, a zároveň poukázala na „jasné přání po změně v německé církvi“. Domnívá se, že synodální cesta, kterou se nyní tato církev ubírá, je prospěšná, a zdůrazňuje potřebu „podívat se na to, čeho chceme dosáhnout“.
Proces známý jako „synodální cesta“, kterého se účastní i pozorovatelé ze sousedních zemí včetně Ćeské republiky, představuje strukturovanou diskusi, která se odehrává ve čtyřech synodálních fórech, tematicky pojmenovaných jako moc a její rozdělení v církvi, kněžský život dnes, ženy ve službách a úřadech církve a život v podařených svazcích – prožitek lásky v sexualitě a partnerství. Začal probíhat (původně s dvouletou a posléze tříletou perspektivou) od 1. prosince 2019. Již 29. června 2019 však papež František vydal list adresovaný „Putujícímu Božímu lidu v Německu“, ve kterém apeloval na jednotu německých katolíků se všeobecnou církví.
List založený na aktivitě tří vatikánských úřadů (Kongregace pro nauku víry, Kongregace pro biskupy a Státního sekretariátu) byl vyvolán otazníky visícími už nad přípravami „synodální cesty“, v jejímž rámci se chtěli němečtí biskupové spolu s Ústředním výborem německých katolíků zabývat otázkami jako kněžské svěcení žen, možnost zrušení celibátu a změna katolické sexuální etiky. Kardinál Walter Kasper, s nímž papež danou problematiku konzultoval, vyjádřil po vydání Františkova listu údiv nad tím, jak na něj němečtí biskupové zareagovali. Podle jeho slov byl sice přijat s velkým uznáním, ale následně odložen stranou.
