Známá ekumenická píseň „Svorni jsme v jednom Duchu“ (We Are One in the Spirit) s refrénem „ano, po lásce poznají křesťany“ prostě a jasně popisuje poznávací znamení křesťanů. Tímto poznávacím znamením je život v duchu přikázání lásky, jehož součástí samozřejmě je i zákaz nenávisti. Křesťan smí sice nenávidět hříchy (především ovšem své vlastní) a zlé principy, ale nikdy ne lidi. Stupňující se vzájemná démonizace mezi americkými demokraty a republikány, při níž jsou křesťané na obou stranách, nepochybně věci Kristově škodí.
Profesor Michael L. Brown, známý představitel amerických mesiánských Židů a evangelikální teolog, se ve svém článku na portálu The Christian Post z 18. února 2021 ironicky ptá, zda by refrén uvedené písně neměl být změněn na „po nenávisti poznají křesťany“. Klade si otázku, jak došlo k tomu, že tvář amerického křesťanstva byla v posledních letech znetvořena do takového protikladu Boží vůle. Stránky na sociálních sítích, které provozují věřící křesťané, nejsou naplněné duchem lásky a pokory, ale duchem nenávisti a zášti. Američtí křesťané se dokonce stále utvrzují v tom, že pro svou nenávist mají dobré důvody, protože prý demokraté nebo republikáni (podle toho, ke komu se dotyční sami kloní) jsou přece ztělesněnými démony…
Z toho pak vychází absence umírněnosti a samospravedlnost domněle nutného nekompromisního odsuzování „těch druhých“. Při poukazu na potřebu následovat Ježíšova příkladu mnozí tvrdí, že souhlasí, protože přece následují příkladu Krista, který zpřevracel stoly směnárníkům v Chrámu a ostře káral farizeje. Podle Browna tak ale „štěkají u špatného stromu“, protože Kristus takto činil ze své svrchované autority Syna Božího a nikde nás nevyzývá, abychom jednali stejně. Dnes by možná stejně ostře pokáral některé z nás.
Kromě toho se neomezoval jen na kárání „pokrytců“, ale také zemřel za jejich spásu. Kdybychom my měli lásku ochotnou obětovat se pro ty, které káráme, naše slova by musela znít jinak. Tato láska totiž nejprve pláče ve skrytosti a až pak veřejně napomíná. Nelze také zapomínat na to, že součástí Ježíšova přikázání lásky je i láska k nepřátelům.
Michael Brown svůj článek uzavírá zmínkou o tom, že v celé zemi jsou dnes američtí křesťané rozdělení a rozzlobení kvůli politice, a to v takové míře, že ztrácejí svou křesťanskou identitu a jsou už vlastně opravdu poznatelní spíš po nenávisti než po lásce. Podle jeho konstatování je již opravdu nejvyšší čas pro hluboké zpytování svědomí a radikální změnu ve smyslu nového učení se lásce.
On sám se přitom nikdy netajil svými politickými postoji. Volil Trumpa a z křesťanských pozic kritizoval postoje liberálů. Nežije ovšem ve světě černobíle rozděleném na dobro na jedné a zlo na druhé straně a už vůbec ve světě, kde vlastní domnělé dobro umožňuje oddávat se zášti.
Možná by si z něj mohli vzít příklad i křesťané u nás, kde je politická scéna také velmi silně polarizovaná a třeba i rozdělení na „dukovce“ a „halíkovce“ v řadách českých katolíků někdy překračuje míru.