Tom Hoopes je spisovatel spojený s Benedictine College v americkém státě Kansas a přispívající mj. na katolický zpravodajský web Aleteia. K jeho nejpozoruhodnějším příspěvkům na tomto portálu patřil článek „Okamžik, v němž začínáte brát Ježíše vážně“, v němž 12. října 2015 popsal svou konverzi spojenou s duchovním rozměrem tvorby Boba Dylana, a článek „Pasáčci z Fatimy versus koronavirus“ z 13. dubna 2020. Dnes, 20. února, kdy církev slaví památku svatých fatimských pasáčků Františka a Hyacinty Martových, je vhodné si připomenout druhý z nich, který od svého zveřejnění za první vlny koronavirové pandemie nepozbyl nic ze své naléhavosti.
Hoopes jej zahájil slovy: „Hyacinta Martová zemřela osamocená. Její rodina a přátelé ji nemohli navštívit, protože pandemie celosvětově způsobila mnoho zákazů. Jediným, po čem před smrtí toužila, byla eucharistie, ale i tu jí upřeli. Pokud vám to zní povědomě, mělo by.“
Čínská chřipka zuřila po celém světě už před více než sto lety. Tehdy se jí sice říkalo španělská, nicméně pocházela z Číny a podle Španělska byla pojmenována jen proto, že tato neutrální země na rozdíl od válčících států zprávy o ní nepotlačovala cenzurou. Začala se šířit krátce po zjeveních ve Fatimě a vrcholu dosáhla v prvních dvou letech po světové válce. Podle Hoopese fatimští pasáčci, kteří se zařadili k jejím obětem, „pomohli připravit svět na obě pandemie“.
Třem dětem z portugalské Fatimy, sourozencům Františkovi (1908–1919) a Hyacintě (1910–1920) a jejich sestřenici Lucii (1907–2005) se v letech 1916–1917 zjevovali nejprve anděl míru a pak Matka Boží, která na závěr těchto zjevení na jejich prosbu poskytla i viditelné znamení pro desetitisíce lidí bez rozdílu víry v podobě slunečního zázraku. Zjevení se odehrávala v přelomové době světových dějin a skončila těsně před bolševickou revolucí v Rusku. Byla při nich předpovězena i druhá a ještě hroznější světová válka, pokud se lidé neobrátí. Děti při nich měly také vizi pekla a slíbily Panně Marii, že se budou modlit za spásu hříšníků (dodnes se většina katolíků modlí fatimskou modlitbu za jednotlivými desátky růžence) a že budou také za jejich obrácení obětovat svá utrpení.
Rok po skončení zjevení, na podzim 1918, byla celá početná rodina Martových s výjimkou otce a matky (starší lidé byli vůči pandemii odolnější) postižena španělskou chřipkou. Starší sourozenci obou vizionářů, Florinda a Terezie, na ni zemřeli. Dne 4. dubna 1919 zemřel i František. Onemocněla také Hyacinta. Jen Lucie nebyla chřipkou vážně zasažena (při zjeveních jí bylo řečeno, že bude zdánlivě osaměle, ale ve skutečnosti ve spojení s Pannou Marií prožívat další život na zemi i poté, co František a Hyacinta odejdou do nebe). Hyacinta se jí svěřila, že půjde do dvou nemocnic, ale nebude vyléčena. Je to pro ni cesta, jak více trpět za obrácení hříšníků a za pokání za hříchy urážející Boha. Po dlouhém mnohostranném utrpení zemřela dne 20. února 1920. Když papež František v den 100. výročí prvního mariánského zjevení ve Fatimě, 13. května 2017, Františka a Hyacintu svatořečil, určil pro jejich památku právě 20. únor jako den jejich setkání v nebi.
Článek Toma Hoopese končí slovy o tom, že jsou-li nemoc a utrpení pozváním k lítosti a návratu k Bohu, pak nás dnes Bůh volá k pokání jako nikdy předtím. František a Hyacinta nám ukazují cestu k následování.
