Dlouhé dějiny komplikovaných vztahů mezi státní ideologií lacismu (laïcité) a náboženskou svobodou už ve Francii prošly mnoha bolestnými mezníky, počínaje protikatolickým zákonem o odluce církve od státu z roku 1905 přes zákon zakazující přítomnost náboženských symbolů ve školách z roku 2004 až po dnešní ještě razantnější snahy podřídit nejen radikální muslimy, ale všechny věřící bez výjimky sekulárním normám.
Podle zprávy známého evangelikálního časopisu Christianity Today zveřejněné na jeho webu dne 9. února 2021 jsou francouzským postupem zdánlivě zaměřeným jen proti islamismu ohroženy „stovky církví“. Zpráva začíná slovy: „Vzhledem k oficiálnímu požadování souhlasu s tím, že ,zákon republiky je nadřazen zákonu Božímu‘, francouzští evangelikálové varují, že pokusy o ukončení islamistického terorismu také poškodí náboženskou svobodu.“
Bouřlivě prodiskutovávaný zákon o zachovávání „republikánských principů“ přiměl mj. i prezidenta Francouzské protestantské federace Françoise Clavairolyho, aby podle svých slov poprvé vystoupil na obranu svobody bohoslužby.
Ke klíčovým ustanovením vládou už loni schváleného a letos v parlamentu projednávaného zákona patří větší sledování náboženských společností. To se sice zdá být plně legitimní ve vztahu k zabránění tomu, aby muslimské komunity podléhaly vlivu radikálních imámů ze zahraničí, ale monitorování vztahu mezi církvemi a zásadami laicismu vyvolává znepokojení.
Už i bez tohoto zákona však ve Francii legálního sledování přibylo. Minulý měsíc například státní autority získaly zákonné oprávnění ke shromažďování informací o náboženských a politických názorech (nikoliv jen, jako dříve, o aktivitách) jedinců podezíraných z toho, že představují hrozbu pro národní bezpečnost.
Podle Francka Meyera, prezidenta Evangelikálního protestantského výboru pro lidskou důstojnost nebyl ve Francii nikdy dříve takový tlak na kontrolu náboženských komunit a celá situace vyvolává znepokojení u všech, kdo se zabývají obranou lidských práv.
Generální ředitel Národní rady evangelikálů ve Francii Clément Diedrichs říká, že laïcité by měla chránit volnost organizování náboženských skupin, že však nový zákon umožní preventivní potlačování náboženského vyjadřování ve společnosti. Dietrichs poté, co prostřednictvím francouzské Rady náboženských představitelů konzultoval zástupce jiných křesťanských vyznání, islámu, judaismu a buddhismu, konstatuje, že mezi nimi panuje všeobecné znepokojení nad riziky, která předkládaný zákon představuje pro náboženskou svobodu. Není s ním spokojen nikdo s výjimkou sekularistů.
Představitelé baptistů svobodné vůle ve Francii poukázali na pět problematických bodů zákona: církve se budou muset každých pět let znovu registrovat, státní úřady budou monitorovat kázání kvůli „nenávistné řeči“, nebude povoleno domácí vzdělávání z náboženských důvodů, povinnost uvádět zahraniční zdroje se bude týkat i misionářů a náboženští představitelé se nebudou smět vzdělávat mimo Francii.
Francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin, jenž prohlásil, že „evangelikálové představují velmi důležitý problém“, se vyjádřil takto: „Nemůžeme diskutovat s lidmi, kteří odmítají podepsat, že zákony Republiky jsou nadřazeny zákonům Božím.“
Pro věřícího člověka otázka spíše zní, zda je možné diskutovat s arogantními vyznavači laicistické víry, jejichž ultimativně vymáhaný požadavek lze těžko vnímat jinak než jako modlářský.
