Dne 2. února 2021 portál Vatican News informoval o dvou dekretech vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, schválených papežem Františkem. Jeden z nich se týká liturgické památky Marie, Marty a Lazara, která má být od nynějška slavena společně, druhý nových památek Řehoře z Nareku, Jana z Avily a Hildegardy z Bingenu.
První z nich je obzvláště pozoruhodný tím, že ukončil spory ohledně identity dvou biblických postav, trvající po dlouhá staletí. Podstatné je však i schválení nových nezávazných památek tří světců a učitelů církve. Dne 27. února bude připomínán sv. Řehoř z Nareku (kol. 944 – kol. 1010), arménský mnich, básník a učenec, kterého František před šesti lety prohlásil učitelem všeobecné církve. Známá německá benediktinská mystička Hildegarda z Bingenu (1098–1179) a španělský kněz a duchovní vůdce Jan z Avily (1500–1563) byli mezi učitele církve zařazeni roku 2012 Benediktem XVI. Nyní byla Janova památka stanovena na 10. května a Hildegardina na 17. září.
29. červenec, který byl doposud spojen s památkou svaté Marty, se nyní stává památkou sv. Marty, Marie a Lazara. Tři sourozenci z Betanie patří v evangeliích k nejznámějším Ježíšovým učedníkům. Náš Komenský si například do názvu svého díla Unum necessarium vypůjčil Kristův výrok o tom, že Marie si zvolila „jedno potřebné“ (Lukáš 10,42), když usedla k Jeho nohám a naslouchala Mu, zatímco Marta se zbytečně trápila mnoha starostmi; obě sestry jsou však v křesťanské tradici brány především jako ztělesnění činného a kontemplativního života. Jejich bratr Lazar stojí ve středu jedenácté kapitoly Janova evangelia, v níž jej Ježíš po vyznáních víry ze strany Marty a Marie křísí z mrtvých.
Lazar zatím v liturgickém kalendáři kuriózně chyběl. Marta byla samostatně připomínána 29. července, týden po připomínce Marie Magdalské, v dějinách křesťanství často ztotožňované s Marií z Betanie. „Tradiční nejistota v latinské církvi“ ohledně vzájemného vztahu obou Marií byla podle dekretu z 2. února 2021 rozptýlena novými studiemi, které potvrzují samostatnou identitu Marie z Betanie jako sestry Lazara a Marty, což umožňuje společnou liturgickou připomínku pohostinství tří sourozenců vůči Kristu a jejich svědectví o Něm.
Po nekonečných diskusích na toto téma by tak nyní minimálně pro katolické biblisty mělo platit, že Roma locuta, causa finita (Řím promluvil, pře je skončena).
