Zatímco protikřesťanské ideologie národy vždy jen rozeštvávaly, světci je spojují. To platí zvláště také o blahoslaveném Richardu Henkesovi, knězi a mučedníkovi uctívaném Němci, Čechy a Poláky. Šestasedmdesátému výročí jeho smrti v Dachau z 22. února 1945 bude nyní předcházet modlitební novéna, do níž se v oblasti jeho posledního kněžského působení zapojí představitelé farností z obou stran dnešní česko-polské hranice. O této iniciativě 8. února informoval web ostravsko-opavského biskupství.
Novénu zahájí v pátek 12. února v kapli tohoto biskupství apoštolský administrátor diecéze Mons. Martin David. S těmi, kteří se chtějí společně modlit, bude fungovat online spojení přes facebookovou stránku „Píseň přítele o Jeho vinici (Iz 5,1)“. V dalších dnech se budou střídavě připojovat kněží z českých farností Hať, Strahovice, Ostrava-Svinov a Darkovice a z polských farností Ratiboř, Branice a Kietř. Podrobnosti k připravované novéně lze najít také na stránkách farnosti Hať u Hlučína, jejíž farář Bartłomiej Blaszka upozorňuje na Henkesovu aktuálnost:
„Život a svědectví života bl. o. Richarda Henkese je povzbuzením pro ty, kdo bojují s pandemií – sám žil v době, kdy v koncentračním táboře v Dachau vypukla epidemie tyfu. Je povzbuzením pro zdravotnický personál – staral se o nemocné, nakažené a umírající. Je povzbuzením pro nemocné – sám se nakazil nemoci. Je povzbuzením pro mnohé.“
Budoucí světec se narodil dne 26. května 1900 v obci Ruppach v německé diecézi Limburg. Roku 1919 vstoupil do Společnosti katolického apoštolu (SAC), známé spíš jako pallotini, a o šest let později byl vysvěcen na kněze. Působil jako učitel ve studijních zařízeních pallotinů nejprve v Schönstattu a v Alpen a od roku 1931 v Horním Slezsku, ve městech Katscher (dnes Kietrz) a Frankenstein (Ząbkowice Śląskie).
Po příchodu nacistů k moci ukazoval všem a především mladým lidem, jak žít křesťanskou víru v době protikřesťanské diktatury. Věděl, že nacismus je ideologie zla a nenávisti, a byl natolik statečný, že to dokázal srozumitelně a nahlas pojmenovat. Zároveň byl hluboce přesvědčen o velikosti Ježíšova poselství lásky, které konkrétně a prakticky následoval.
Od roku 1941 působil jako duchovní správce ve Strahovicích na Hlučínsku, exercitátor v exercičním domě sv. Josefa v Branici a kazatel v širokém okolí. Jeho činnost byla sledována gestapem. Dne 8. dubna 1943 byl na základě udání pro „pobuřování národa z kazatelny“ zatčen a odvezen do Ratiboře. Odtud v jednom dopise napsal: „Na počátku jsem se ještě modlil za své osvobození, ale nyní jsem se probojoval dál, a i kdybych musel jít do tábora, řekl bych stejně tak ,Deo gratias‘ jako při svém zatčení… Nyní nastala doba, kdy my kněží následujeme svého Spasitele do Getseman a možná až na Golgotu… A tak už nemám strach.“
Dne 10. července 1943 byl poslán do koncentračního tábora v Dachau. V táboře se seznámil mj. i s pozdějším pražským arcibiskupem a kardinálem Josefem Beranem a učil se v něm česky. Díky potravinám zasílaným farníky ze Strahovic patřil k těm, kteří mohli alespoň z mála rozdávat. Byl zařazen nejprve v táborové poštovní službě a později jako kantýnský a písař na „českém“ bloku č. 17, proto věděl o těch nejpotřebnějších. Mnohým láskou fyzicky i psychicky pomohl v tomto místě nenávisti přežít.
Když v prosinci 1944 vypukla v Dachau tyfová epidemie, byly některé vězeňské bloky (mezi nimi i blok č. 17) prohlášeny za uzavřené bloky smrti. Tehdy se otec Henkes přihlásil jako dobrovolný ošetřovatel k péči o nemocné a umírající – s vědomím strmých požadavků evangelia i s vědomím toho, že po vstupu mezi infekčně nemocné už pro něj nebude existovat návrat zpět mezi zdravé vězně. Tento jeho čin bývá srovnáván s obětí známého polského kněze Maxmiliána Kolbeho, který v Osvětimi podstoupil smrt pro záchranu života spoluvězně.
Po Henkesově smrti na tyfus byly jeho tělesné ostatky zpopelněny. Popel, který se podařilo převést mimo koncentrační tábor, byl po válce slavnostně uložen do hrobu na hřbitově pallotinů v Limburgu. Tam byl také v roce 2003 za účasti zástupců německé i české církve zahájen proces jeho blahořečení. Po jeho úspěšném završení byl Richard Henkes o šestnáct let později v limburské katedrále prohlášen za blahoslaveného.
Jeho památka stanovená na 22. února se poprvé připomínala v roce 2020. Tedy na prahu epidemie koronaviru, po jejímž vypuknutí ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz věřící vyzval, aby se právě k bl. Richardu Henkesovi obraceli o přímluvu. Článek „Blahoslavený Richarde, oroduj za nás“, zveřejněný v diecézním zpravodajství Katolického týdeníku č. 12/2020, citoval také slova tehdejšího pomocného biskupa Martina Davida:
„Uvědomil jsem si, že máme v P. Richardu Henkesovi přímluvce, na kterého se můžeme v aktuální situaci epidemie obracet. On sám totiž zažil epidemii tyfu v koncentračním táboře Dachau a dokázal v ní zůstat svědkem Kristovy lásky a naděje. Může tedy být pro nás vzorem a přímluvcem, abychom ve vlně šířícího se viru byli spojeni s Kristem a byli posly jeho lásky a naděje.“
