Každé z významných hnutí vzniklých v novodobých dějinách katolické církve má své jedinečnosti a specifika. V případě hnutí Fokoláre k nim patří mj. i skutečnost, že v jeho čele je vždy žena. Zatímco zakladatelka Fokoláre Chiara Lubichová (1920–2008) stála v čele tohoto hnutí až do konce svého života, její nástupkyně Maria Voceová (*1937) byla zvolena dvakrát vždy na šestileté období. Nyní, 31. ledna 2021, se podle zprávy zveřejněné následujícího dne na stránkách focolare.cz třetí prezidentkou hnutí stala Margaret Karramová.
Nová představená fokolarínů se narodila roku 1962 v Haifě v Izraeli, tedy ve svaté zemi čtyř monoteistických náboženství hlásících se k praotci Abrahámovi – judaismu, křesťanství, islámu a Bahá’í víry (poslední z nich má své světové centrum právě v Haifě). Rodiště Margaret Karramové je známé svým nábožensky a etnicky pluralitním rázem. Sama Karramová je arabská katolička.
Fokoláre je nejstarší z nových církevních hnutí. Zatímco většina dalších vznikala až po Druhém vatikánském koncilu, Fokoláre byla Chiarou Lubichovou založeno již v roce 1943. Původně šlo o italskou dívčí komunitu v zásadě řeholního rázu. Ta se posléze proměnila v celosvětové hnutí, do kterého se zapojují jak katolíci žijící v celibátu, tak katolíci žijící v manželství a od určité doby i lidé z jiných církví a náboženství.
Důraz na mezináboženský dialog se podle knihy Chiary Lubichové Výkřik zrodil až koncem sedmdesátých let: „Jako zvlášť významný se ukázal dialog se židy, které Jan Pavel nazval ,našimi staršími bratry‘. A hned potom dialog s islámem na základě společných kořenů v Abrahámově povolání a v jeho víře.“
Lubichová se původně věnovala spíš mezináboženskému dialogu obecně (od roku 1979 se setkávala například s japonským buddhistou Nikkyem Niwanem, jedním ze zakladatelů Světové konference náboženství za mír), a to na základě starokřesťanského učení o semenech Slova, tj. stopách Boží pravdy obsažené v různých náboženstvích, a zlatého pravidla („jak chcete, aby druzí jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi“).
Teprve později se zaměřila na dialog s vyznavači abrahamovských náboženství. Zde bylo obzvlášť významné její rozvinutí dialogu s afroamerickými muslimy (od její návštěvy mešity Malcolma X v New Yorku na pozvání imáma W. D. Mohameda z roku 1997), výrazně přispívající k překonávání rasových a mezináboženských předsudků. V dialogu s islámem na ni navázala i druhá prezidentka hnutí Maria Voceová, která žila deset let v Turecku a přinesla si odtamtud bohaté zkušenosti z této oblasti.
Ještě silněji je však závazek fokolarínů k abrahamovskému dialogu posílen zvolením Margaret Karramové. Nynější na webu hnutí zveřejněná zpráva o nové prezidentce říká, že vystudovala judaismus na Hebrejské univerzitě v americkém Los Angeles a v Izraeli spolupracovala „s několika komisemi a organizacemi pro podporu dialogu mezi třemi monoteistickými náboženstvími, jako je biskupská komise pro mezináboženský dialog, sbor katolických ordinářů Svaté země a organizace ICCI (Mezináboženská koordinační rada v Izraeli). […] V roce 2013 jí bylo uděleno ocenění Mount Zion Award za usmíření; dostala ho společně se židovskou vědkyní a badatelkou Yiscou Harani za své úsilí o rozvíjení dialogu mezi různými kulturami a náboženstvími. V roce 2016 obdržela mezinárodní cenu sv. Rity za podporu dialogu v každodenním životě mezi křesťany, židy a muslimy, mezi Izraelci a Palestinci.“
Rodačka z multikulturní a multireligiózní Haify, která již ve svém dosavadním životě tolik vykonala pro dialog a smíření mezi vyznavači různých náboženství blízkovýchodního původu, má všechny předpoklady pro to, aby nyní ve své nové roli vedla k účinné službě na tomto poli i celé hnutí Fokoláre.
