Mariánská zjevení, kterých se údajně před skoro sto třiceti lety dostalo dětské vizionářce z Náchodska, by dnes patrně byla známá hlavně jen jako lokální tradice, kdyby k nim v posledních letech pozornost širší veřejnosti neobrátil písničkář a kytarista Petr Linhart.
Kladenský rodák Petr Linhart (*1962) hrál postupně v kapelách Listy, Čp. 8 a Majerovy brzdové tabulky. V posledních letech vydává sólová alba s vlastní tvorbou zaměřenou na vyprávění příběhů odehrávajících se převážně, ale nikoliv výhradně v někdejších českoněmeckých oblastech. Příběh vizionářky Kristiny poprvé převyprávěl ve skladbě Kristýno! z alba Rozhledna, vydaného roku 2015. Na svém webu petrlinhart.cz tuto píseň uvádí slovy:
„Čtrnáctileté Kristině Ringlové ze Suchého Dola u Police nad Metují se v roce 1892 zjevovala v lese Panna Maria. ,Dítě, do své smrti se modli a trp za svět. Vytrpíš si na světě a potom přijdeš ku bráně mé‘. Tak se také stalo – ačkoliv na místě zjevení vznikla kaple, katolická církev jeho pravost nikdy dokonale neuznala. Kristina byla v roce 1902 bez přímých důkazů a bez přiznání viny obviněna z vraždy své kamarádky, se kterou putovala do Mariazell. Odsoudili ji k smrti, pak byl trest změněn na patnáctiletý žalář. V roce 1916 byla z vězení propuštěna a až do své smrti v roce 1957 pečovala o poutní místo, které z lidové zbožnosti vzniklo na místě jejích mariánských zjevení.“
Text Linhartovy vůči Kristině empatické písně obsahuje mj. slova: „Kristýno mříží / A přízraků viny / Kristýno dnů, které vypily stíny / Kristýno, která vidíš to, co není / Kristýno s božským zrakem / Kristýno za zázrakem / Kristýno, / jak lze přežít se zjevením?“
Kristinina zjevení byla sice v době, kdy se do Suchého Dola začaly vydávat zástupy zbožných poutníků, královéhradeckým biskupem Eduardem Brynychem označena za nepravá, jinak se k nim však postavili představitelé města Police nad Metují a především mladý starosta a podnikatel Vilém Pelly. Celý příběh tak trochu připomínal Lurdy, kde se v kontrastu s prostou zbožností dětsky nevinné vizionářky Bernadetty uplatňovaly i „světské“ zájmy místních činitelů. Petr Linhart přišel na svém zatím posledním albu Nezvěstní z podzimu 2020 s písní Oči Viléma Pellyho, kterou na svém webu uvádí těmito výmluvnými slovy:
„Když 10. srpna 1892 v půl čtvrté odpoledne spatřila čtrnáctiletá Kristína Ringlová v Šolcově lese u Suchdola poprvé své mariánské zjevení, přišlo to jako na zavolanou. Provinční Polici nad Metují sužovala chudoba a stagnace, pro další rozvoj chyběl potřebný kapitál. Když se zjevení začala opakovat, otcové města v čele s mladým starostou a majitelem místní likérky Vilémem Pellym zpozorněli. Dobře se vědělo, jak zbohatly francouzské Lurdy po tamním slavném mariánském zjevení v roce 1858. Tak proč to nezkusit i v Polici? I když doba už byla trochu jiná. přesto se mnohé podařilo. Do Police začaly proudit zástupy poutníků, kteří se zde ovšem potřebovali také občerstvit i přespat a poklady poličských podnikatelů se začaly plnit. Ta sláva netrvala dlouho, přesto však postačila k tomu, aby přinesla do města dost peněz pro vznik průmyslu. A že v tom byli poličští úspěšní, svědčí dodnes slavné výrobky jako je stavebnice Merkur nebo salám Poličan. Jen na Kristínu, průvodkyni po zázracích, se jaksi pozapomnělo a ta se vydává dál do světa vstříc svému bouřlivému osudu.“
Text písně vyznívá ještě ironičtěji než toto průvodní slovo, počínaje už refrénem se slovy „Oči máš modré jak chrpy, Viléme Pelly / Modré jak nebe, jak vítr, jak plášť naší Paní“. Kristina v písni nemůže být sama sebou, ale musí se stát nejprve „poličskou Bernadettou“, která v naprostém protikladu ke smyslu celého příběhu nejprve přináší kýženou prosperitu a pak se vytrácí ve chvíli, kdy už pro ni v jejím rámci není místo, jak o tom hovoří poslední slova celé skladby: „Krajem jde čas, je tichý konec léta / s Kristýnou odešla Bernadeta.“
Pelly byl bezesporu úspěšným starostou, mecenášem a populárním dobrodincem svého působiště, mariánský rozměr se však v jeho příběhu hledá velmi obtížně… Plná paradoxů je i historie dřevěné kapličky v místě suchdolských zjevení a zázračných uzdravení. Ta po církevním zamítnutí Kristininých zjevení za biskupa Brynycha nemohla být katolicky vysvěcena, stala se však místem svérázné „ekumeny“, když ji roku 1920 začala využívat Církev československá. Dnešní kaplička v Suchém Dole není původní kapličkou spojenou s Kristinou, která shořela vinou místního recidivisty, ale její replikou vysvěcenou kardinálem Dominikem Dukou v roce 2012 za účasti královéhradeckého biskupa i místního faráře katolické církve a také hronovského faráře a královéhradeckého seniora Českobratrské církve evangelické.
