K nejdůležitějším křesťanským albům populární hudby patří dvě desky Boba Dylana z konce sedmdesátých let. Po albu Slow Train Coming (viz článek ze 3. prosince) vydal Dylan v červnu 1980 další desku s názvem Saved (Spasen). Vedle jejího názvu byl výmluvný i obal s výjevem, který zpěvák podle svých slov spatřil ve snu: šlo o probodenou ruku Krista podávanou shůry dolů těm, kdo se jí touží chopit.
Autorem alba však přesně vzato není křesťan, ale Žid, který uvěřil v Krista. Na přebalu je verš z Jeremjáše 31,31: „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.“ Spojení judaismu s vírou, že v Kristu Hospodin uzavřel novou smlouvu s Izraelem, do jisté míry provokovalo židy i křesťany a mnozí komentátoři Dylanovy tvorby si s ním nevěděli rady.
Zmatek hudebních publicistů se však týkal spíše Dylanových pozdějších, výrazně židovských písní. Skladby z alba Saved jsou zařaditelné jako gospely, patřící do křesťanské hudební tradice. Jedná se o rockové skladby s texty explicitně vypovídajícími o Kristu a spáse a s gospelovými sboristkami zdůrazňujícími jejich poselství. Charakteristická je titulní píseň Saved, v níž Dylan hovoří o své hříšnosti a bohatými obrazy popisuje vykoupení, kterého se mu v ní dostalo a za které Kristu děkuje. Podobně svůj vztah s Kristem popisuje i v písních jako Solid Rock (Pevná skála), What Can I Do for You? (Co pro Tebe mohu udělat já?), Pressing on (Spěchám [za vyšším povoláním svého Pána]) a dalších.
Album obsahuje i rockové evangelium In the Garden (V zahradě), ve kterém Dylan převyprávěl a zhudebnil celý Ježíšův příběh. Píseň začíná Kristovým zatčením v Getsemanské zahradě. Ve druhé a třetí sloce se pak Dylan vrací k Ježíšovu veřejnému působení, zmiňuje Kristova kázání v Jeruzalémě a noční rozmluvu s farizejem Nikodémem o potřebě znovuzrození i Ježíšovo uzdravování slepých a chromých. Vesměs se jedná o převyprávění prvních šesti kapitol Janova evangelia. To platí i o čtvrté sloce s verši o tom, že Ježíš odešel do ústraní, když Jej chtěli provolat králem. Pouze závěrečná pátá sloka, věnovaná Kristovu zmrtvýchvstání, odkazuje spíše k Matoušovu evangeliu, odkud Bob Dylan přebírá slova zmrtvýchvstalého Ježíše „je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“.
Refrén písně parafrázuje 1. Korintským 2,8, kde Pavel říká, že kdyby mocní tohoto světa Krista poznali, nikdy by Jej neukřižovali. Dylan si ve svém refrénu klade otázky, zda Ježíšovi protivníci věděli, kým je, zda slyšeli Jeho slova, zda viděli Jeho zázraky apod. Píseň vrcholí otázkou, zda lidé v Krista věřili po Jeho zmrtvýchvstání, která je zřejmě adresována především Dylanovým posluchačům.
Explicitní hlásání evangelia a vyzývání publika k víře v Krista bylo pro zpěváka typické jen v prvních letech po jeho konverzi, tedy v době kolem přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Později se z jeho koncertů vytratilo a mnozí sekulární posluchači a hudební publicisté se začali přiklánět k názoru, že se Dylan od křesťanské víry vrátil zpět k židovské nebo že dokonce odpadl od jakékoliv víry. To však bylo dílem nedorozumění a dílem „přání otcem myšlenky“.
Ve skutečnosti písně z alb Slow Train Coming a Saved zůstaly součástí Dylanova koncertního repertoáru a zpěvák je občas uvedl i explicitním komentářem. S typicky dylanovskou ironií tak učinil při svém koncertu v Bostonu z roku 1987, když posluchačům řekl: „Zazpívám píseň o svém hrdinovi. Každý má svého vlastního hrdinu. Nevím, kdo je váš hrdina, možná Mel Gibson […], možná pro některé lidi je to Michael Jackson […] nebo Bruce Springsten… Mě každopádně žádný z těch lidí nezajímá. Mám svého vlastního hrdinu. Zazpívám vám teď píseň o svém hrdinovi.“ A pak zazpíval In the Garden.
