Portál Vatican News dne 20. ledna 2021 informoval o tom, že papež František ve své katechezi při středeční generální audienci připomněl křesťanům, že jednoty mohou dosáhnout jen milostí Boží, nikoliv vlastní silou vůle.
Svatý otec se ve své promluvě spojené s Týdnem modliteb za jednotu křesťanů zamýšlel nad Ježíšovou Velekněžskou modlitbou za učedníky ze sedmnácté kapitoly Janova evangelia, v jejímž středu stojí prosba, „aby všichni jedno byli“. Křesťané nemohou dosáhnout jednoty vlastními sílami, ale mají se o dar jednoty modlit „v pokorné, ale důvěřující účasti na Pánově modlitbě“.
Křesťanství je optimistické ve vztahu k Boží milosti, nikoliv ve vztahu k možnostem lidského úsilí. Papež připomněl slova apoštola Pavla o tom, že se v nás odehrává konflikt mezi dobrem, které chceme, a směřováním ke zlu, které v sobě stále znovu nalézáme (viz Římanům 7,19). Křesťané nejsou povinni nastolit jednotu, ale modlit se za to, aby mohli být sjednoceni – prosit Boha za jednotu, mír a smíření.
František vyzval všechny křesťany, aby si položili otázku, jak často se modlí za sjednocení Kristových učedníků, a dodal: „V této době vážných těžkostí je tato modlitba ještě nezbytnější, aby jednota mohla převážit nad konflikty.“ Křesťané musejí směřovat k viditelné jednotě, protože svět uvěří v Krista jen v případě, že vydají svědectví o lásce, která je spojuje.
Modlitba je bojem proti nesvárům a rozdělením, která se ďábel snaží rozsévat zveličováním nedostatků a chyb druhých v našich očích. Bůh nás naproti tomu podle papeže bere takové, jací jsme, a právě jako různé a jako hříšníky nás „pošťuchuje“ směrem k jednotě. Prostředkem rozsévání jednoty je modlitba a láska.
V závěru své promluvy papež připomněl motto letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů: „Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ (viz Jan 15,5–9). Zdůraznil, že kořenem společenství a lásky je Kristus, který nás učí překonávat naše předsudky, abychom mohli v druhých vždy vidět své milované bratry a sestry a v křesťanech jiných vyznání spatřovat dary od Boha: „Začněme se modlit za ně a, když je to možné, s nimi. Naučíme se je tak milovat a oceňovat.“
Promluva Svatého otce dobře zapadla do cyklu, ve kterém již od loňského května promlouvá o modlitbě. Jeho katecheze na toto téma jsou velmi hluboké, ovšem sekulárními médii ignorované a pro ně nezajímavé. Jejich obraz papeže je zcela nepravdivý, protože je poskládán jen z útržků jeho vyjádření k mediálně atraktivním tématům typu genderu a sexuality nebo nanejvýš k covidu, i když těžiště Františkova působení leží zcela jinde.
