V době Týdne modliteb za jednotu křesťanů pokračuje hledání cest ke znovusjednocení církve. Podle zprávy Catholic News Agency z 19. ledna 2021 učinil nyní v tomto směru pozoruhodné vyjádření prezident Papežské rady pro jednotu křesťanů, švýcarský kardinál Kurt Koch.
Kardinál Koch se vyjádřil, že nejdůležitější příspěvek katolické církve k ekumenickému a především katolicko-pravoslavnému dialogu může představovat posílení synodality. Ve vatikánském deníku L’Osservatore Romano z 18. ledna napsal, že „teologické a pastorační snahy o budování synodální církve mají hluboký efekt pro ekumenismus“ a že „synodální tradice křesťanství obsahuje bohaté dědictví, které by mělo být znovu oživeno“. Současně přivítal rozhodnutí papeže Františka uspořádat v roce 2022 biskupskou synodu na téma synodality.
„Synodalita“ (od syn = společně a odos = cesta) je pojem, který se v katolicismu začal používat až po Druhém vatikánském koncilu a není ještě přesně definován. Měl by představovat určitý protějšek či doplněk autoritativního rozhodování soustředěného v rukou jedné osoby prostřednictvím konzultací na základě vzájemných komunikačních vazeb ve společenství.
Zatím se o něm uvažovalo spíše v rámci fungování samotné katolické církve. Kardinál Koch však nyní zdůrazňuje, že synodalita může být zároveň i motorem ekumenismu a katolicko-pravoslavného dialogu, v němž je třeba hledat vzájemný vztah mezi synodalitou a papežským primátem. Jestliže byl doposud v pravoslaví klíčový první z těchto faktorů a v katolicismu druhý, pak je nalezení hodnověrného pouta mezi nimi zásadním faktorem úspěchu ekumenických snah.
Kurt Koch ve svém vyjádření odkázal na katolicko-pravoslavné rozhovory v Ravenně z roku 2007, při kterých se již rýsovala možná cesta ke znovusjednocení na základě uznání prvenství papeže mezi všemi patriarchy a biskupy ze strany pravoslaví a současně posílení synodálního principu z katolické strany. Dokument z Ravenny ovšem odmítla podepsat Ruská pravoslavná církev a existující rozdělení či napětí mezi pravoslavnými církvemi se od té doby jen ještě prohloubilo. Podle Kocha právě toto vnitropravoslavné napětí odkazuje k potřebě „služby jednotě také v univerzální rovině církve“, tj. k papežství uznávanému nikoliv jen jako čestná funkce, ale i jako funkce spojená s právními prvky. Z katolického pohledu je papežství jako úřad služby jednotě Kristovým darem církvi.
