Na stránkách amerických internetových novin se objevily zajímavé zmínky o arcibiskupovi Fultonu Sheenovi (1895–1979). Katolický portál Catholic News Agency v článku z 18. ledna 2021 informoval o Donaldem Trumpem avizované Národní zahradě amerických hrdinů, v níž mají být umístěny i sochy řady katolíků včetně jihočeského kněze z Prachatic a filadelfského biskupa svatého Jana Nepomuka Neumanna a ctihodného Fultona J. Sheena, který byl postupně pomocným biskupem v New Yorku, biskupem v Rochesteru a titulárním arcibiskupem Newportu.
Evangelikální portál The Christian Post (CP) téhož dne odkazoval na Sheena v ještě pozoruhodnějším článku „Kdy být intolerantní a úzkoprsí“ (When to be intolerant and narow-minded). Čeština bohužel nemá obdobu anglické dvojice antonym narow-minded (netolerantní, úzkoprsý) a broad-minded (tolerantní, bezpředsudečný), s nimiž pracuje jak uvedený článek, tak i Sheenův esej „Obrana intolerance“ (A Plea for Intolerance), na který je v něm odkazováno.
„Obrana intolerance“ byla napsána před devadesáti lety, roku 1931, tedy ve zdánlivě zcela odlišné světové situaci a v situaci odlišné mentality katolicismu doby hluboko před posledním koncilem. Ve skutečnosti je však dnes ještě aktuálnější než v době svého napsání.
Autor článku v CP Robin Schumacher ze Sheenova eseje, jím charakterizovaného jako „kázání“, cituje (a pak biblickými odkazy dokládá) následující slova: „Tolerance se týká pouze osob … nikdy ne pravdy. Tolerance je na místě ve vztahu k mýlícím se, intolerance ve vztahu k omylu. … Architekti jsou právě tak intolerantní ve vztahu k písku jako základu pro mrakodrapy, jako jsou lékaři intolerantní ve vztahu k bakteriím v laboratoři. Tolerance se netýká pravdy nebo zásad. Ohledně těchto věcí musíme být intolerantní a za tento druh intolerance, tolik potřebný k tomu, aby nás vyburcoval ze sentimentality, se přimlouvám. Intolerance tohoto druhu je základem veškeré stability.“
Toleranci nelze podle Sheena chápat bezbřeze, protože v takovém případě dává člověk pod rouškou tolerance průchod zlu. Absence měřítka pravdivosti má totiž za následek neschopnost rozlišit, co je dobré a co zlé. Člověk, kterému chybí měřítko pravdivosti, je raději tolerantní k veškerým názorům a hlásá dogma, podle kterého pravda spočívá v samotné toleranci, přičemž se zároveň dogmatům paradoxně vysmívá jako domnělým projevům nesnášenlivosti. Mnohdy se za tím skrývá jen pouhá neochota polovzdělanců k hlubšímu přemýšlení.
Americký konzervativní politik Patrick Buchanan ve své známé, i do češtiny přeložené knize Smrt Západu ze Sheenova eseje cituje tato slova: „[Uchvácenost novinkami, sentimentální neklid zmatené mysli a nepřirozený strach ze zdravé dávky usilovného přemýšlení vytvářejí] skupinu nedovzdělaných volnomyšlenkářů, kteří si myslí, že neexistuje rozdíl mezi Bohem jako příčinou a bohem jako ,duševní projekcí‘, kteří kladou rovnítko mezi Krista a Buddhu, svatého Pavla a Johna Deweyho a kteří poté rozšiřují svou liberálnost do povrchní syntézy, která tvrdí nejen to, že jedna křesťanská sekta je stejně dobrá jako jiná, ale i to, že jedno světové náboženství je stejně dobré jako jiné.“
Sheenův esej vrcholí svým závěrem, v němž autor odkazuje k biblickému vyprávění o Šalomounově soudu (1 Kr 3,16–28). To lze podle Sheena chápat i jako obraz postoje církve k modernímu světu a jeho falešné toleranci: Dvě ženy stály před soudním stolcem krále Šalomouna a obě se označovaly za matku téhož dítěte. Pravá matka chtěla mít buď celé dítě, anebo nic, protože s dítětem je to jako s pravdou: jeho rozdělení znamená jeho záhubu. Falešná matka naproti tomu souhlasila s kompromisem. Byla ochotná dítě rozdělit, a dítě by tak umřelo na bezpředsudečnost (broad-mindedness).
