Před několika dny jsme si připomínali kulaté výročí rozkolu v západním křesťanstvu, zahájeného Lutherovým rozchodem s katolickou církví a jeho dáním do klatby na přelomu let 1520 a 1521. Předcházelo mu velké východní schizma z roku 1054. Za vůbec první rozkol v Božím lidu by se však dal označit rozchod mezi křesťany a židy v prvních stoletích našeho letopočtu. K judaismu má každopádně křesťanství dodnes jiný vztah než ke všem ostatním náboženstvím, jak o tom svědčí i skutečnost, že Komise Svatého stolce pro vztahy se židy je součástí Papežské rady pro jednotu křesťanů, nikoliv Papežské rady pro mezináboženský dialog. Také lednovému Týdnu modliteb za jednotu křesťanů předchází katolický Den judaismu.
Dne 17. ledna 2021 vatikánský rozhlas informoval o promluvě papeže Františka po nedělní mariánské modlitbě Anděl Páně. Svatý otec v ní kromě neštěstí, která postihla Indonésii, připomněl právě na 17. ledna připadající italský 32. den katolicko-židovského dialogu. Židovské muzeum v Římě v jeho rámci hostilo debatu římského rabína, Riccarda Di Segniho, s kardinálem Josém Tolentinem de Mendonca, archivářem a bibliotekářem Svaté církve římské. V Polsku na tentýž den připadl 24. Národní den judaismu. A německá církev se účastní na jubilejním roce, připomínajícím sedmnáct století Židů v Německu.
Papež dále připomněl 18. ledna začínající ekumenický týden modliteb: „Zítra je důležitý den: začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Jeho letošní ročník vychází z Ježíšovy výzvy: ,Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce‘ (srov. Jan 15,5-9). V pondělí 25. ledna uzavřeme tento týden při společných nešporách s představiteli dalších křesťanských společenství, která žijí v Římě. Modleme se v těchto dnech svorně, aby se naplnilo Ježíšovo přání: ,Ať všichni jsou jedno‘ (Jan 17,21). Jednota vždy převažuje nad konfliktem.“
Tradice tohoto vnitrokřesťanského ekumenického týdne je starší než tradice spojená s křesťansko-židovským dialogem. Je ironií, že tyto ekumenické týdny jsou vlastně dva, protože katolickému Týdnu modliteb za jednotu křesťanů z 18.–25. ledna předchází alianční týden modliteb na stejný úmysl, iniciovaný evangelikální aliancí.
Týden modliteb vznikl v roce 1908 jako Oktáv jednoty křesťanů. Jeho datum bylo otcem Paulem Wattsonem, konvertitou z anglikánské ke katolické církvi, navrženo tak, aby na začátku stál svátek Petrova vyznání, který je protestantskou variantou svátku Stolce svatého Petra (18. leden), a na konci svátek Obrácení svatého Pavla (25. leden). Podle českého katolického kalendária ovšem dnes na jeho začátku 18. ledna stojí památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, což bývá zdůvodňováno tím, že úcta k Bohorodičce patří k hlavním poutům mezi katolíky a pravoslavnými.
Francouzský kněz Paul Couturier, nazývaný „otcem duchovního ekumenismu“, zastával přístup poněkud odlišný od přístupu otce Wattsona. Prosazoval modlitbu „za jednotu církve, jak ji chce Kristus, v souhlasu s prostředky, které (Kristus) chce“, k níž se tak mohli připojit i křesťané s odlišným pohledem na Petrovu (papežovu) službu. Couturierův návrh Všeobecného týdne modliteb za jednou křesťanů z roku 1935 byl přijat katolickou církví v roce 1966, tj. po přihlášení se Druhého vatikánského koncilu k ekumenickému hnutí.
Od roku 1968 se Modlitba za jednotu křesťanů slaví na základě textů připravených ve spolupráci Komise pro víru Světové rady církví a vatikánského Sekretariátu (později Papežské rady) pro jednotu křesťanů. Texty pro letošní Týden modliteb připravily společně s představiteli různých křesťanských církví sestry z ekumenické komunity v Grandchamp na břehu Neuchâtelského jezera.
Myšlenka Dne judaismu se zrodila teprve v roce 1997, kdy s ní milánská mezináboženská skupina Tešuva přišla na druhé Evropské ekumenické shromáždění. V Itálii začala Italská biskupská konference od roku 2001 Den judaismu pořádat ve spolupráci s italskou židovskou komunitou. V roce 2005 byl v Itálii oběma stranami vyhlášen desetiletý program uvažování o desateru. O čtyři roky později byla tato iniciativa poznamenána bojkotem ze strany rabínů na protest proti možnosti modlit se za přijetí Krista Židy ve velkopáteční liturgii. Pokračovala nicméně dál a židovská účast v ní byla posléze obnovena. V roce 2010 papež Benedikt XVI. ve spojení s Dnem judaismu navštívil římskou synagogu.
Rozšíření Dne judaismu za hranice Itálie zatím není příliš velké. V Polsku se však pod vlivem papeže Jana Pavla II. a jeho epochálních mezináboženských iniciativ slaví nejen Den judaismu na počátku Týdne modliteb za jednotu křesťanů, ale i Den islámu na jeho konci.
