Aktuální číslo Katolického týdeníku (2021/3) v článku „Větší role žen v církvi“ informuje o tom, že papež František dne 11. ledna 2021 vydal motu proprio Spiritus Domini (Duch Páně), potvrzující možnost zastávání služeb lektora (služebníka Božího slova) a akolyty (služebníka eucharistie) ženami, která je již „rozšířenou praxí v řadě diecézí po celém světě“. Podle Svatým otcem provedené úpravy kánonu 230 Kodexu kanonického práva jsou tyto služby vyhrazeny ne už jen laikům mužského pohlaví, ale laikům obecně. „Vývoj církevní nauky v posledních letech osvětlil, že určité služby v církvi mají svůj základ ve křtu a všeobecném kněžství obdrženém touto svátostí,“ shrnuje papež teologické důvody v dopise Kongregaci pro nauku víry.
Služby žen v církvi tedy vycházejí ze všeobecného kněžství všech pokřtěných. Zcela jinou záležitostí je svátostné kněžství, které se církev cítí být oprávněna udělovat jen mužům. Slavnou výjimku představuje nekonformní biskup skryté církve Felix Maria Davídek, který v době komunismu vysvětil několik žen na kněze. Rozhovor s Davídkem vysvěcenou Ludmilou Javorovou vydaný pod názvem Ty jsi kněz navěky představoval literární senzaci loňského roku.
Papež František bez ohledu na to, co by v něm někteří radikálové chtěli vidět (nebo co mu neprávem podsouvají někteří jeho kritikové), není revolucionářem, který by chtěl postupovat bez ohledu na církevní tradici. V té lze najít řadu argumentů proti svěcení žen, počínaje skutečností, že Kristus povolal za apoštoly jen muže (čím není řečeno, že by například Jeho matka či Marie Magdalská nemohly být ještě důležitější než apoštolové), a konče tím, že kněz slavící mši symbolicky reprezentuje Krista jako mystického Ženicha, jehož Nevěstou je církev. V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium (Radost evangelia) z roku 2013 – jakémsi programovém prohlášení svého pontifikátu – František hovoří o této teologické rovině, od níž je nutno přesně odlišovat roviny jiné:
„Dožadování se legitimních práv žen na základě pevného přesvědčení, že muži a ženy mají tutéž důstojnost, klade církvi hluboké otázky, které představují důležitou výzvu a nelze je povrchně obejít. Kněžství vyhrazeno mužům jakožto znamení Krista – Ženicha, který se odevzdává v eucharistii, je otázka, o které se nepochybuje, nicméně může se stát příčinou určitého konfliktu, pokud se svátostná pravomoc příliš identifikuje s mocí. Netřeba zapomínat, že mluvíme-li o kněžské pravomoci, ,nacházíme se zde na rovině funkce, a ne na rovině důstojnosti a svatosti‘.“
V závěru úryvku zde František cituje z dokumentu Christifideles laici, připraveného k světové synodě biskupů z roku 1987 Janem Pavlem II. a nově definujícího úkoly žen v církvi včetně jejich kompetentnosti k teologickému bádání. Jan Pavel II. kladl veliký důraz na důstojnost žen a zároveň i na různost mezi nimi a muži. Z přesvědčení tohoto papeže o různosti identit a rolí obou pohlaví ovšem neplynula nějaká konzervativnost ve smyslu odmítání liturgických služeb žen při mši svaté.
Za jeho pontifikátu například Kongregace pro bohoslužbu a svátosti roku 1994 schválila službu žen u oltáře. V České republice nicméně řada kněží dodnes stojí jen o ministranty-chlapce, což se teď po vydání Františkova motu proprio stalo předmětem satirického článku „Česká církev je v šoku! Papež umožnil dívkám ministrovat“ na webu Tisíckráte.
Vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn naproti tomu po vydání Spiritus Domini podle zprávy vatikánského rozhlasu konstatoval, že jde o drobnou změnu předjímanou již za papeže Pavla VI., který zrušil takzvaná nižší svěcení a jasně označil lektorát a akolytát za laické služby. Papež František nyní udělal krok dále, navrhovaný již Synodou o evangelizaci v roce 2012 za papeže Benedikta, a výslovně tyto služby nijak nespojené se svěcením určil kompetentním laikům obojího pohlaví.
František se zjevně zaměřuje na rozšiřování působnosti žen v církvi tam, kde kněžské svěcení není nebo nemusí být podmínkou. Dne 15. ledna 2020 například jmenoval italskou právničku Francesku Di Giovanniovou do vysoké funkce náměstkyně pro vztahy Vatikánu pro vztahy s ostatními státy ve státním sekretariátu. Další kroky tímto směrem budou jistě následovat a není vyloučeno, že by se k nim jednou mohlo zařadit i jmenování žen kardinálkami.
