Web Olomouc.cz publikoval na Nový rok rozhovor s arcibiskupem Janem Graubnerem, kterého „před měsícem naplno zasáhla nemoc covid 19“ a „nějaký čas balancoval na hranici života a smrti, nakonec se však vrátil“.
Olomoucký arcibiskup, moravský metropolita a předseda České biskupské konference v tomto rozhovoru pro sekulární médium vydává podstatné svědectví o Kristu. Hovoří o tom, že „v mládí objevil Ježíšovu lásku, která miluje až do posledního dechu na kříži, a to i ve chvíli, kdy se cítí ode všech opuštěný“, a celý život se „učil v nepříjemnostech a bolestech poznat Opuštěného Ježíše a obejmout ho“. K tomu dodává: „Když jsem to udělal i nyní ve chvíli, kdy jsem myslel, že přichází smrt, naplnil mě veliký pokoj.“
I my, kteří jsme zkušenost balancování na hranici života a smrti neprožili, si ji můžeme zkusit představit a přemýšlet o tom, jaký by v ní byl náš postoj a jak by asi změnila naše vnímání světa. Arcibiskup Graubner říká: „ Když nejen z reakcí lékařů, ale i z toho, co prožíváte, vidíte, že naděje na uzdravení je malá, díváte se na věci jinak. Setkání s věčností je na dosah. Víte, že už nedokážete nic, že jedinou šancí je pro vás Boží milosrdenství. Tehdy je důležitá zkušenost s ním.“ Na jiném místě rozhovoru konstatuje, že čas, který uzdravením dostal, bere jako „jakýsi dar navíc“. Na otázku, zda se nechá očkovat, odpovídá, že samozřejmě ano.
Podstatné jsou i jeho odpovědi na otázky týkající se toho, jak pandemie zasáhla společenství církve. Hovoří o tom, že k podstatě tohoto společenství „patří setkávání a společné slavení“, takže omezení bohoslužeb jsou citelná. Křesťan se však „snaží věci nepříjemné a bolestné přijmout jak kříž a nabídnout Bohu jako oběť, jako dar z lásky, čímž prohlubuje svůj duchovní život“. Řada kněží, řeholnic či křesťanů působících v Charitě v této těžké době pomáhá postiženým. Nynější omezení jsou spojena i s pozitivy – arcibiskup ví například i „o rodinách, které právě v této době objevily poklad společné modlitby“. Osobní účast na mši svaté však nic nemůže nahradit, ani její přenosy na youtube: „Je to podobné, jako kdyby vás někdo pozval na svatební hostinu, které se účastníte na dálku. Je to lepší než nic, ale osobní účast to nenahradí a sebelepší záběr kamery na prostřené pochoutky váš hlad nezažene.“ I zde jde o inspirativní odpověď, která zve každého katolíka k přemýšlení o tom, co pro něj účast na „svatební hostině“ znamená…
