21. prosince 2020 portál cnn.iprima.cz informoval o tom, že „archeologové objevili v milevském klášteře schránku s odseknutou částí hřebu z takzvaného Pravého kříže, tedy kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus“. Později totéž médium přineslo i rozhovor, ve kterém význam nálezu rezervovaně komentoval předseda Ekumenické rady církví a starokatolický teolog Petr Jan Vinš.
Informace o nálezu jsou k dispozici i na stránkách klastermilevsko.cz. Jedná se o vzácnou relikvii v podobě asi šest centimetrů dlouhého kusu hřebu, objevenou v troskách dřevěné, nákladně zdobené schránky při zkoumání soustavy dutin v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí. Ta je interpretována jako přístupová chodba kláštera s trezorovou místností.
Kostel sv. Jiljí se dnes nachází uprostřed hřbitova v sousedství areálu milevského kláštera, nejstaršího v jižních Čechách. Ve své původní podobě byl ještě starší než klášter, založený v osmdesátých letech dvanáctého století. Svatý Jiljí byl původně vlastnickým kostelem Jiřího z Milevska, aby se pak stal klášterním kostelem kláštera založeného tímtéž feudálem.
Milevský klášter je premonstrátský a společně se Strahovem, Litomyšlí, Želiví, Klášterním Hradiskem, Loukou, Teplou a Zábrdovicemi patří k našim nejstarším a nejvýznamnějším klášterům tohoto řádu, založeného roku 1121 sv. Norbertem (letos 28. listopadu začaly na Strahově oslavy premonstrátského jubilejního roku). Jeho prvním opatem byl Jarloch, spoluzakladatel kláštera a známý kronikář.
Ve středověku, do husitských válek, byl milevský klášter jedním z nejbohatších klášterů Českého království. Za husitských bouří byl vypleněn a pobořen. Traduje se, že tehdejší opat nechal ukrýt klášterní poklad na nedalekém rožmberském hradě Příběnice. Po dobytí Příběnic husity v listopadu 1420 měl být klášterní poklad zničen. Nové nálezy však ukazují, že premonstráti své cennosti rozdělili do několika částí a každou z nich ukryli na jiném místě. Nejcennější věc, kterou v milevském klášteře uchovávali, hřeb z Pravého kříže, nikam neodváželi a ukryli důmyslně v útrobách kostela sv. Jiljí. Relikvie byla nalezena až letos, po dlouhých šesti stech letech.
Nadšení z tohoto objevu poněkud zchladil již zmíněný Petr Jan Vinš. Ten v rozhovoru pro cnn.iprima.cz zdůraznil, že takzvaný Pravý kříž není totéž co kříž z Golgoty a že kladná odpověď na otázku, zda byl milevský hřeb použit při ukřižování Krista, je velmi nepravděpodobná. Klást si tuto otázku je podle Vinšových slov „do určité míry nepochopením toho, jak starověké a středověké myšlení na relikvie nahlíželo. Není tak podstatné, zda jde o hřeb z doby prvního století po Kristu. Za důležitější považuji, že mluvíme o artefaktu, který byl jako hřeb z Kristova kříže mnoho staletí uctíván. Chápu jej coby historický doklad zcela autentické zbožnosti. Pro lidi to kdysi musela být mimořádně významná relikvie.“
Skutečnost, že jde o předmět, který měl pro komunitu středověkých křesťanů nesmírnou cenu, je každopádně nesporná. Zřejmé je však i to, že schránka, v níž byl hřeb uložen, mohla pocházet z doby svaté Heleny, matky císaře Konstantina, která podle tradice Kristův kříž na Golgotě objevila. Dendrologický průzkum nalezeného dubového dřeva, z nějž byla schránka zhotovena, totiž nasvědčuje původu ze 4.–5. století. Za pozoruhodné lze označit i to, že k znovuobjevení hřebu došlo právě v „morovém roce“ 2020. To podle Jiřího Šindeláře, vedoucího archeologického týmu, který hřeb v Milevsku nalezl, zesiluje duchovní hodnotu objevu a představuje jeden z nejsilnějších symbolů naděje.
