Obvyklé vánoční poselství Urbi et orbi (tj. městu Římu a celému světu) musel tentokrát papež František pronést nikoliv z balkonu Svatopetrské baziliky k zástupům věřícího lidu, ale jen uvnitř Apoštolského paláce za přítomnosti nevelkého počtu lidí s rouškami. Bylo však samozřejmě vysíláno v přímém přenosu a týkalo se mnohem víc „světa“ než „města“. Jeho text byl publikován i v češtině na RadioVaticana.cz.
Svatý otec ve svém poselství zdůraznil, že Dítětem, jehož narození slavíme, „je Ježíš, který se ,narodil nám‘ bez omezení, privilegií a exkluzivity“, takže se „díky tomuto Dítěti, můžeme všichni skutečně nazývat bratři: z každého kontinentu, jakéhokoli jazyka, jakékoli kultury, se svými identitami i rozdíly, přece jsme všichni bratři a sestry.“
Letimotivem papežovy promluvy byl tento důraz na bratrství a na to, že rozmanitost je třeba vnímat jako zdroj obohacení, a ne jako nebezpečí. Podle Františka dnes potřebujeme jako nikdy „bratrství založené na skutečné lásce, schopné se setkat s tím, kdo je jiný, mít soucit s jeho utrpením, sblížit se s ním a postarat se o něho, třebaže není z mojí rodiny, mého etnika, mého náboženského vyznání; je jiný než já, ale je to Boží syn, je mým bratrem, mojí sestrou. A platí to rovněž ve vztazích mezi národy a státy, všichni jsme bratři.“
Ke znamením naděje v době letošních Vánoc podle papeže patří mj. objev vakcín, které však musejí být k dispozici všem: „Nemůžeme dopustit, aby nám uzavřený nacionalismus zabránil v životě pravé lidské rodiny, jakou jsme. Stejně tak nemůžeme připustit, aby v nás zvítězil virus radikálního individualismu, který nás činí lhostejným vůči utrpení ostatních bratrů a sester.“
Svatý otec se stále vrací k tématu univerzálního lidského bratrství, kterému v minulosti věnoval například encykliku Fratelli tutti (Všichni bratři) ze 3. října 2020 či Deklaraci o lidském bratrství, podepsanou společně s Velkým imámem univerzity al-Azhar Ahmedem at-Tajíbem 4. února 2019. V nynějším Urbi et orbi znovu zdůraznil:
„Všichni jsme na stejné lodi. Každý člověk je můj bratr. V každém vidím odlesk Boží tváře a v trpících objevuji Pána, který mne žádá o pomoc. Vidím jej v nemocném, v chudém, v nezaměstnaném, v marginalizovaném, v migrantovi a uprchlíkovi, všichni jsme bratři a sestry.“
Papež také tradičně zmínil některá místa dnešního světa, která by obzvláště potřebovala přijmout poselství vánočního Knížete míru. Hovořil o utrpení nevinných a jmenovitě dětí v konfliktech v Sýrii, Iráku a Jemenu. Apeloval také na smíření mezi Izraelci a Palestinci. Kromě Blízkého východu mluvil i o Kavkaze, Ukrajině, řadě afrických zemí, americkém kontinentu i jihovýchodní Asii, kde věnoval zvláštní zmínku v Barmě pronásledovaným muslimským Rohingům.
Evropa zdánlivě zůstala stranou. Zřejmě především jí se však týkal závěr Františkova poselství, v němž papež hovořil o významu rodiny a o tom, že „Boží Syn tělesným narozením posvětil manželskou lásku“.
