V pořadu českého vysílání vatikánského rozhlasu zveřejněném 16. prosince 2020 i na portálu Vatican News byl představen tradiční předvánoční list, který vrchní penitenciář Svatého stolce kardinál Mauro Piacenza i letos adresoval všem zpovědníkům.
V letošním roce má tento list vzhledem k pandemii koronaviru specifický ráz. Kardinál Piacenza v něm konstatuje, že slova „spása“ a „vyléčení“ nabyla nového významu, který je „dramaticky konkrétní a hmatatelný“. I pro lidi, kteří se cítili soběstačně a důležitě, se totiž „mocně vynořila otázka po záchraně“. Tu je ovšem „třeba nasměrovat tak, aby se mohla setkat s ryzí odpovědí“.
Kristus dnes ještě víc než jindy volá křesťany, „aby vkládali své osobní naděje na duchovní a fyzické uzdravení, útěchu a spásu k nohám Dítěte Ježíše, k nohám Svaté rodiny“. A právě s pohledem upřeným na božské Dítě je nezbytné prosit o neutuchající horlivost ve „službě zpovědníků, aby tak žádná duše nezůstala uzavřena daru spásonosné Lásky“. Zpovědníci mají žádat o „schopnost předávat věřícím, kteří se na ně obracejí, něhu milosrdného a útěšného objetí Dítěte Ježíše, aby se také nejtvrdší srdce otevřela Lásce a poznala Spasitele“.
Kromě těchto myšlenek uvedených v adventním listě zpovědníkům se kardinál Piacenza podle zprávy Vatican News v nedávném rozhovoru pro deník L‘ Osservatore Romano vyjádřil také k možnosti (resp. nemožnosti) obdržet rozhřešení přes mobilní telefon či skrze jiné nástroje sociální komunikace. Svátost smíření ani za pandemických okolností na dálku vysluhovat nelze, protože v takovém případě chybí „reálná přítomnost kajícníka a nedochází k reálnému přenosu slov rozhřešení; jedná se pouze o elektrické vibrace, které reprodukují lidské slovo“.
V extrémních situacích typu umírání na covidových jednotkách bez možnosti přístupu zpovědníka může být podle kardinála Piacenzy důvodem k útěše vědomí, že se církev modlí za lidi, kteří se na poslední cestu vydávají bez svátostí, svěřuje je Božímu milosrdenství a udílí jim plnomocné odpustky v okamžiku smrti, pokud jsou k tomu řádně disponováni a během života se se obvykle modlili. I k tomu je ovšem nutná lítost nad hříchy spojená s předsevzetím vyzpovídat se, pokud to okolnost dovolí.
K upozornění kardinála Piacenzy lze dodat, že lidé, kteří by se chtěli „zpovídat na dálku“, ve skutečnosti nerozumějí podstatě svátostí. Jejich slavení je spojeno s viditelnými znameními Boží milosti (např. mazání olejem, lámání chleba, vkládání rukou, dělání znamení kříže), která samozřejmě nelze činit prostřednictvím mobilního telefonu. Vždy je nutné fyzické setkání příjemce svátosti s jejím udělovatelem, který reprezentuje Krista a současně i církev. Jinak by se zcela ztrácel základní význam svátostí spočívající ve vysvobození člověka z pekla osamělosti.
U svátosti smíření (není vhodné používat termín „zpověď“, protože vyznání hříchů je jen jednou částí slavení této svátosti) je její sociální rozměr obzvlášť zřejmý, protože hřích a jeho odpuštění mají sociální význam a selhání křesťanů nejsou jen jejich osobním problémem, ale i tím, čím zraňují společenství církve.
