Dne 12. prosince 2020 pronesl papež František poselství k umělcům, kteří se ve Vatikánu účastnili nahrávání benefičního vánočního koncertu. Informuje o tom zpráva zveřejněná téhož dne na webu RadioVaticana.cz. Celý text papežovy promluvy je ve světových jazycích k dispozici na stránkách vatican.va.
Vánoční koncert, vysílaný na Štědrý den italskou televizí a rozhlasem, se letos konal již po osmadvacáté. Jeho obvyklým místem je vatikánská Aula Pavla VI. Výtěžek z koncertu letos obdrží dvě organizující instituce – papežská nadace Scholas Occurrentes a italské sdružení Missioni Don Bosco, které působí při kongregaci salesiánů a podporuje misionáře v pětapadesáti zemích.
Svatý otec se ve spojení s touto událostí setkal s popovými, rockovými, soulovými, gospelovými a operními zpěváky, přičemž audience využil jako příležitosti k tomu, aby se s nimi „podělil o pár myšlenek o umění a jeho roli v současné kritické dějinné chvíli“. Uměleckou tvorbu rozčlenil do tří „hnutí“ či tří „dynamik“. První z nich „souvisí se smysly, které jímá úžas a údiv. Tato počáteční, vnější dynamika podněcuje další, hlubší hnutí. Druhé hnutí se dotýká hlubin našeho srdce a duše. Skladba barev či slov nebo zvuků se silně dotýká lidské duše a vzbuzuje vzpomínky, obrazy, pocity. Umělecké tvoření se zde však nezastavuje. Je tu ještě třetí hnutí, ve kterém se vnímáním a kontemplací krásy rodí smysl pro naději, jenž může osvětlovat náš svět. Vnější a vnitřní hnutí v tomto bodě splývají a ovlivňují sociální vztahy: plodí empatii schopnou porozumět druhému člověku, s nímž nás pojí tolik společného. Vzniká nová sociálnost, která není pouze neurčitě vyjadřována, ale vnímána a sdílena.“
Zmíněný trojí pohyb „nastoluje hluboký pokoj, který – jak dosvědčuje sv. František z Assisi – oprošťuje od jakékoli touhy ovládat druhé, přivádí nás k pochopení obtíží těch nejposlednějších a harmonickému životu se všemi. Jedná se o harmonii provázanou s krásou a dobrotou.Tato vazba nachází bohatou odezvu v židovské a křesťanské tradici.“
František kromě těchto svých vlastních myšlenek umělcům citoval i z promluv, kterými se k nim v minulosti obrátili jeho předchůdci, sv. Jan Pavel II. a sv. Pavel VI. Z Listu umělcům Jana Pavla II. ze 4. dubna 1999 ocitoval slova o tom, že umělci „vnímají sami v sobě onu božskou jiskru, jíž je umělecké povolání“, a jsou vybízeni k tomu, aby „toto nadání nepromarnili, nýbrž rozvíjeli ho a vložili do služeb bližnímu a celému lidstvu“. Z poselství Pavla VI. vydaného na závěr Druhého vatikánského koncilu dne 8. prosince 1965 František uvedl okřídlená a dnes nové aktuálnosti nabývající slova o umělcích jako lidech „zamilovaných do krásy“, kterou „svět potřebuje, aby neutonul v zoufalství“. Dodal k nim, že „také za zmaru, vyvolaného pandemií“, se díky tvořivosti umělců „může zrodit světlo. Krize zahustila stíny uzavřeného světa a zdánlivě zatemnila světlo toho božského, věčného. Nepodléhejme takovému klamu. Hledejme světlo Narození, které protíná ponurost bolesti a temnoty.“
Papežovo poselství vrcholilo slovy o tom, že „Krása se vyjevuje v pokoře jesliček“ a „slavíme ji s duší plnou naděje“.
