Před několika dny se v médiích objevila zpráva o „rekordu“ v podobě narození holčičky, která je stejně stará jako její matka. Místo bulvární senzacechtivosti by měla vyvolat spíš vážnou diskusi o etických problémech spojených s umělým oplodněním. Náš nejznámější odborník na lékařskou etiku a katolický kněz Marek Orko Vácha už přesně před devíti lety (v Lidových novinách ze 7. prosince 2011) pojednal o nejzávažnějších z těchto problémů, k nimž patří především takzvaná redukce těhotenství a takzvaná nadpočetná embrya. O těch tehdy konstatoval:
„I když se vše úspěšně zdaří a matka si z porodnice odnáší spokojené dítě, zbylá embrya zůstávají zamražena v tekutém dusíku. V Evropě je těchto embryí přinejmenším milion, v USA přinejmenším stovky tisíc. V Anglii může být takové embryo uskladněno nejvýše pět let, v Česku doba skladování není omezena. Zdá se, že zmrazená embrya vydrží desítky, možná i stovky let. Světový rekord doposud drží dítě, které se narodilo z embrya zmraženého dvacet let.“
V posledních letech se samozřejmě počty „zmrzlíků“ či „eskymáčků“, jak nezodpovědně experimentující rodiče těmto svým dětem s oblibou říkají, dál výrazně zvyšují. Podle údajů aktuálně uváděných americkým Národním centrem pro dárcovství embryí (NEDC) je už dnes v USA zmražených embryí kolem milionu. Informuje o tom zpráva křesťanských internetových novin The Christian Post (CP) z 6. prosince 2020, zaměřená na již zmíněný nový „rekord“ v podobě narození holčičky Molly, jež přišla na svět v Tennessee osmadvacet let po svém početí.
Nikdo neví, jak se bude dívce s tímto vědomím žít a jak jí otec a matka, kteří si ji „koupili“ (podle amerických zákonů nejsou zmrazená embrya lidmi, ale vlastnictvím), budou vysvětlovat, proč byla na uvedenou dobu zmrazena. Pozoruhodné každopádně je, že i ateističtí publicisté hovoří o tom, že Molly je dvacet osm let, takže de facto zavládla naprostá shoda v tom, že lidský život začíná okamžikem početí.
Z této shody by ovšem právě měla vyplývat nepřípustnost potratů a potřeba mít se na pozoru také ve vztahu k umělému oplodnění. I kdyby byla jeho jediným smyslem pomoc neplodným párům – ve skutečnosti se jedná především o obrovský byznys (v ČR se v něm největším podnikatelem stal Andrej Babiš) –, z hlediska křesťanské etiky nelze nevidět její rozpor se šestým a především pátým přikázáním. Lékaři při něm spojením vajíček a spermie v laboratořích vytvářejí embrya, přičemž se ve snaze o efektivnost celé procedury podle článku v CP „často snaží počít co možná nejvíce embryí. Zbylá embrya jsou pak poté, co se rodičům narodí počet dětí, který si přejí, zmrazena a skladována.“
Někteří rodiče nechávají „nadbytečná“ embrya zničit, jiní je dávají k dispozici pro vědecké experimenty a většina je prostě nechává ve zmrazeném stavu a neví, co s nimi dál. NEDC se snaží tyto děti zachraňovat zprostředkováváním jejich adopcí, ale etické otázky spojené s touto problematikou jsou závratné. Proces zmrazení a rozmrazení přežije podle údajů NEDC asi 75% embryí poskytnutých k adopci a k porodu dojde úspěšně asi ve 49% případů.
Lidé z NEDC jsou přitom křesťané argumentující tím, že když už jsou „zmrazené děti“ jednou zde, nelze je ponechat jejich osudu. S tím lze sice souhlasit, ale samotný proces umělého oplodňování a zmrazování „přebytečných“ embryí schvalovat v žádném případě nelze, naopak je třeba jej označit za zlo. Z křesťanského pohledu je nejlepší ponechat vše v Božích rukou a přijímat od Hospodina děti jako dar nebo bezdětnost jako kříž.
