Zakladatel hnutí Comunione e Liberazione don Luigi Giussani popsal základy spirituality tohoto hnutí i celého katolicismu v třísvazkových úvahách souborně pojmenovaných jako Cesta – tedy termínem, který v Písmu svatém (Skutky 9,2 aj.) označuje křesťanství. Tři stupně této Cesty představují Náboženský smysl, tj. touha po Nekonečnu vložená do srdce každého člověka, Původ křesťanského nároku, kterým je vstup Nekonečna do lidských dějin v Kristu, a Proč církev, tedy prožívání lidského určení ve společenství církve, která je pokračováním události vstupu Krista do lidských dějin.
V závěrečném svazku Cesty Giussani hovoří o tom, že křesťanský nárok v církvi přetrvává a že právě v ní je možná verifikace tohoto nároku, tedy ověření toho, že Kristus opravdu odpovídá pravdě, kterou si pro sebe nárokuje. Podmínkou tohoto ověření je samozřejmě lidské setkání s Kristem, které musí být možné nejen v době Jeho působení v Palestině, ale i ve všech dalších dobách, v nichž je Kristus přítomný v církvi. Nejde jen o subjektivní, osobní zkušenost, ale i o objektivní zkušenost společenství církve (nejen abstraktního, ale zcela konkrétně prožívaného) a o poznávání toho, že u těch, kdo žijí život církve, je vidět zrození nového druhu života.
I když se konstatování neoddělitelnosti církve od Krista může zdát samozřejmé – je obsaženo již v Novém zákoně, kde se Kristus identifikuje s církví například při zjevení se Pavlovi na cestě do Damašku (Skutky 9,4n.) –, ve skutečnosti je jeho zdůraznění právě v naší dnešní době naléhavě potřebné. Moderní doba se totiž neustále snaží ponížit křesťanství jen do podoby humanitních ideálů a sociálního aktivismu, což není nic jiného než křesťanství bez Krista, všem imponující službou chudým a potřebným, ale přitom zbavené své podstaty. Církev zde však samozřejmě není od toho, aby lidem hlásala pouhý humanismus, ale aby je spojovala s Kristem.
Nejde ovšem o protiklad či vzájemnou oddělitelnost Boha a člověka, ale naopak o to, že v Kristu se Bůh stává životem lidí. Od samých počátků se církev chápala jako lidský fenomén, který v sobě nese božské. Dynamiku sdělování Boží reality v osobě Kristově v ní představují svátosti, které jsou současně tím, co se lidem žijícím v církvi vtiskuje do srdce a připoutává je k Bohu.
Pozoruhodný je i Giussaniho výklad působení Ducha Kristova v církvi. Duch církev chrání před možností definovat omyl a současně ji v průběhu dějin vede ke stále hlubšímu pronikání do pravdy. V protikladu k reformačnímu přístupu Giussani poukazuje na to, že evangelium či doba prvotní církve nepředstavuje plnost tohoto pronikání, ale hořčičné semínko, ze které roste mohutnící strom poznávání pravdy v církevních dějinách.
Jeho výklad vychází od církve jako komunity tvořené lidmi, kteří jsou si vědomi působení Ducha Svatého v dějinách církve a v dějinách svých životů. Comunione e Liberazione je hnutí christocentrické, ale zároveň i pneumatologické a mariánské. Křesťanská tradice a zkušenost křesťanského života je v něm v kostce shrnuta modlitební formulí Veni Sancte Spiritus, Veni per Mariam (Přijď Duchu Svatý. Přijď skrze Marii). Od Ducha Svatého totiž přichází vše a On je podstatou křesťanského povolání, které Maria ztělesnila a přijala svým fiat, staň se.
Proč církev ve své závěrečné části vrcholí Giussaniho výkladem andělského zvěstování Panně Marii. Tentýž evangelní verš (Lukáš 1,38), ze kterého se dozvídáme o Mariině fiat, končí slovy: „Anděl pak od ní odešel.“ Ta jsou podle Giussaniho momentem, který nás v příběhu Zvěstování nejvíce zasahuje, protože dobře známe Mariinu následující situaci, v níž se nemohla opřít o nic jiného než o věrnost vzpomínce. Mohla svou zkušenost s Bohem odsunout do oblasti něčeho nejistého, co se možná odehrálo jen v její fantazii. Ona však naopak zaujala postoj víry a stala se jeho věčným vzorem. „Víra je právě ona síla plná pozornosti, s níž duše přilne ke znamení, kterým si Bůh posloužil, a zůstává tomuto znamení věrná, navzdory všemu.“
Velikost Giussaniho Cesty lze spatřovat právě v tom, že všechny její části s logickou nutností směřují k této výzvě k věrnosti, resp. k poznání podstaty křesťanské nabídky, k naplnění našeho lidství jejím přijetím a ke stálému životnímu pohybu ve směru jejího následování.
GIUSSANI, Luigi: Proč církev. Přel. Vítězslav Pavlík. Praha: Paulínky, 2013. 414 s.
