V první části adventu se připravujeme na eschatologické události spojené s návratem Krista. Jedno z nejkrásnějších zpracování tohoto očekávání Jeho druhého příchodu v populární hudbě a celém moderním umění představuje píseň Boba Dylana When He Returns (Až se On vrátí). Celé Dylanovo album Slow Train Coming, na kterém tato píseň roku 1979 vyšla, by se dalo označit za jednoho z nejvýznamnějších děl moderního umění spojených s křesťanskou vírou.
Dylan je vydal v době své konverze ke Kristu, v níž na koncertech hrával jen písně s duchovním poselstvím, což u sekulární části jeho publika toužící slyšet spíš staré hity někdy vyvolávalo nevoli. U hudebních kritiků – vesměs nevěřících – však deska byla velmi úspěšná a dodnes není uzavřena diskuse o tom, zda se snad nejedná o vůbec nejlepší album tohoto nositele Nobelovy ceny. Unikátní není jen poezie některých textů – zvláště též písně When He Returns –, ale i hudební stránka celé desky, kterou Dylan vytvářel ve spolupráci s dalšími hudebními legendami, producentem Jerrym Wexlerem a kytaristou Markem Knopflerem. Ke kvalitě nahrávek přispěly i sborové zpěvačky Carolyn Dennisová a Helena Springsová, jež obě hrály spletitou roli i v Dylanově osobním a duchovním životě. Třetí zpěvačka Regina Havisová měla tříletého syna, pro kterého Dylan složil a na album zařadil dětskou píseň o tom, jak Adam pojmenoval všechna zvířata Man Gave Names to All the Animals.
Žánrově se jedná o album gospelových písní, v jejichž textech Bob Dylan vydával svědectví o tom, že do jeho života vstoupil Ježíš a zachránil jej před fyzickou a duchovní smrtí. Současně se v nich ovšem objevují i nauky, které vstřebal v biblické škole společenství Vineyard Fellowship, ve kterém studoval Písmo a přijal křest – především přesvědčení o blížící se apokalypse. To platí i o titulní písni Slow Train (Pomalý vlak) a o obalu alba, jež odkazují k pozvolna se blížícímu poslednímu soudu. Mnohým nebylo příjemné ani poselství nejznámější písně desky, nazvané Gotta Serve Somebody (Někomu sloužit musíš, tj. musíš sloužit buď Pánu, anebo ďáblu). Ti, kterým se nelíbilo varování před tím, že prožijí-li celý svůj pozemský život bez Boha, budou muset počítat i s věčností prožitou za stejných podmínek, se snažili relevantnosti Dylanových nových písní uniknout tím, že je zaškatulkovali jako „náboženské“, což ovšem samotný zpěvák rozhodně odmítal.
Bob Dylan zdůrazňoval, že album Slow Train Coming není „náboženské“, ale že na něm jde o písně, které vycházejí z jeho každodenní zkušenosti s věcmi, s kterými se setkává a na které reaguje. Známý britský spisovatel a hudební publicista Steve Turner ve své (i v českém překladu vydané) knize Touha po nebi: Rock ‚n‚ roll a hledání spásy tato Dylanova slova komentuje takto:
„Na první pohled to vypadalo jako nesmysl. Jak mohl tvrdit, že písně o Ježíši a o nutnosti být spasen, ve kterých často přímo citoval z Bible, nebyly ,náboženské‘? Zdá se však, že Dylan tím chtěl sdělit velice zásadní skutečnost, totiž že Ježíš nepřišel založit náboženství, ale dát lidem možnost poznat Boha a oslavovat ho každodenním životem. Dylan nepsal o svých zkušenostech s náboženstvím, ale o ,zkušenosti všedního dne‘. A stalo se, že Ježíš byl jejich součástí.“
To platí i o písni When He Returns, kterou Dylan umístil na konec alba Slow Train Coming jako skladbu, po níž už nemůže následovat nic dalšího, protože je věnována konci dějin. Zatímco v jeho písních z dřívějších alb byly odkazy k poslednímu soudu pojímány spíš neosobně – jako variace na biblické obrazy, do nichž však zpěvák ještě nedával své srdce –, zde je tomu zcela jinak.
Již v první sloce se objevuje v názvu tohoto článku citovaný verš „Je to jen On, kdo mě může pohnout k slzám“ jako velmi osobně formulované poselství o Kristu, pochopitelně i v této písni zároveň spojené také s biblickými narážkami. Uvedenému verši na úplném začátku předcházejí slova: „Železná ruka není nic proti železnému prutu / i ta nejsilnější zeď se zhroutí a padne před mocným Bohem.“
Zde citovaný český překlad pochází z druhého dílu trojdílné knihy Bob Dylan: Lyrics/Texty, vydané roku 2018. České překlady Gity Zbavitelové v ní bohužel ne vždy zohledňují Dylanovy biblické aluze. Přeložení anglického spojení the iron rod českým „železný prut“ se nezdá být vhodné ve verši, který odkazuje ke Zjevení sv. Jana 19,15, kde se o Kristu říká, že bude pást národy „železnou berlou“. Zeď, která se zhroutí a padne před mocným Bohem, v biblickém kontextu představuje narážku na šestou kapitolu knihy Jozue.
Druhá část první sloky písně zní v překladu takto: „Neplač, neumírej a nevzrušuj se / neboť On jako zloděj v noci nahradí špatné dobrým / až se vrátí.“ Pastor Bert Cartwright ji v knize Bible v textech Boba Dylana komentuje takto: „Jediné slzy, které má věřící prolévat, jsou slzy radosti nad tím, že muka soudu nejsou pro něho či pro ni. Až se Kristus vrátí ,jako zloděj v noci‘ (2. list Petrův 3,10), ,nahradí špatné dobrým‘.“
Ještě poetičtější je druhá sloka, která začíná slovy: „Pravda je šíp a brána, kterou proletí, je úzká / On rozpoutal svou moc v neznámou hodinu, kdy se nikdo nenadál / jak dlouho dokážu naslouchat lžím bez předsudků? / jak dlouho dokážu zůstat v pustině omámený strachem? / můžu ji odhodit, všechnu tu věrnost a hrdost?“ Cartwright ve svém komentáři k ní vysvětluje, že „Boží moc vysvobodila Ježíše vzkříšením z mrtvých ,v neznámou hodinu‘. Jak může [Dylan] stále zůstávat ,omámený strachem‘ v ,pustině‘ a držet se své loajality a pýchy?“ (Anglické loyalty and pride by asi bylo lépe přeložit takto než „věrnost a hrdost“.)
V závěrečné třetí sloce není zcela jasné, zda v ní zpěvák mluví sám k sobě či zda se obrací k druhým. Zřejmě jde o obojí současně, protože jak on, tak druzí musejí podle jejího úvodního verše „odložit svou korunu“ v následování příkladu čtyřiadvaceti starců před trůnem Beránkovým ze Zjevení 4,10 (zde jde patrně o výzvu sesadit z trůnu své ego). Koruna má být odložena na „krví potřísněnou zem“, což je zase narážka na hřích Kainův (Genesis 4,10). Překvapivá finesa v podobě odkazování na tentýž verš a kapitolu různých biblických knih není v Dylanových textech výjimečná.
Pán zná všechny lidské skutky, takže nikdo nemůže „překrucovat a popírat“ skutečnost. Současně není ani třeba nenávidět se „za slabost, kterou skrýváš“, protože ta může být vyznána Kristu. Po verších s tímto poselstvím celá píseň končí slovy: „On má své vlastní plány, jak vztyčit svůj trůn / až se vrátí.“ V těch se jedná o odkaz ke Zjevení 4,2, kde autor této Dylanovy milované knihy popisuje, jak ve vytržení viděl Krista, který si vztyčil trůn v nebi.“
Tento obraz Krista na nebeském trůnu, kterému se všichni budeme klanět a klást před Jeho trůn své „koruny“, by nás mohl provázet první částí letošního adventu.
