Portál BreakPoint.org publikoval dne 19. listopadu 2020 zprávu o stále častějším fenoménu smluv o rodičovství uzavíraných těmi, kteří nestojí ani o manželství, ani o žádnou jinou podobu vztahu, ale chtějí si obstarat „produkt“ v podobě potomka.
Podle článku jde jen o jeden z mnoha důsledků základní ideje sexuální revoluce, přinášející v posledních desetiletích závratné společenské změny věcí doposud biologicky, historicky a nábožensky nezpochybnitelných. Touto ideou je představa, že sex, manželství a děti jsou vzájemně oddělitelné. Její prvním stupeň představovalo oddělení sexu od manželství a manželství od plození dětí. Druhým, na který přecházíme nyní, se stává oddělení rodičovství od sexu. Všechny tyto donedávna zcela nepředstavitelné změny se již staly technicky i právně možnými.
Britský list Guardian před časem upozornil na vzrůst počtu „platonických“ párů, které se stávají rodiči, aniž by je spojoval jakýkoliv vzájemný vztah či závazky. V současné době už existuje řada agentur nabízejících „reprodukční služby“ dáváním těchto lidí dohromady. Příslušné dvojice pak spolu dítě počnou buď přirozeným způsobem, anebo prostřednictvím umělého oplodnění.
Většina z nich dává přednost první možnosti. Ta se z etického hlediska zdá být o něco menším zlem, protože představuje těžký hřích „jen“ proti šestému přikázání, zatímco umělé oplodnění i proti pátému (bývá při něm oplodněno víc než jedno vajíčko, přičemž takto vyprodukovaná embrya jsou potom tříděna a „nadbytečná“ likvidována). V obou případech se ovšem oplození uskutečňuje mimo láskyplné manželské spojení a dítě je degradováno na výrobek. Článek na portálu BreakPoint končí slovy:
„Veškerá data, která máme k dispozici, říkají, že děti trpí, když si máma a táta nejsou vzájemně oddáni. [Sotva lze tedy předpokládat,] že v případě, že máma a táta jsou účastníky reprodukční obchodní transakce, budou děti v pořádku. Ideje mají své důsledky a špatné ideje mají své oběti. Oddělení sexu od plodnosti vedlo k potratům a opuštěnosti. Oddělení plodnosti od manželství mělo za následek generaci dětí bez otce. Představa, že můžeme mít děti bez sexu, vede k pronajímání dělohy a k připravování dětí buď o mámu, anebo o tátu. Myšlenka, že děti mohou být stvořeny na základě vzájemné dohody bez břemene vzájemné lásky, je také špatná. Jejími oběťmi jsou opět děti.“
To vše je zcela jasné i na základě pouhého zdravého rozumu (jehož hlas je však dnes bohužel přehlušován řevem sobeckých požadavků a domnělých práv), tím spíše na základě rozumu osvíceného světlem víry a Božího zjevení. Ten musí vidět nikoliv neexistující „právo“ dospělých na dítě (to je podle Bible svobodným Božím darem, nikoliv lidským právem), ale spíš sekulárními ideologiemi často přehlížená práva dětí. Učení katolické církve například v instrukci Kongregace pro nauku víry Donum vitae z roku 1987 konstatuje:
„Lidské plození má své typické specifické rysy vzhledem k důstojnosti rodičů a dětí. Přivést na svět novou lidskou osobu, skrze niž muž a žena spolupracují s mocí Boha Stvořitele, musí být plodem a znamením vzájemného osobního darování se manželů, jejich lásky a věrnosti. Věrnost manželů a jejich hodnota v manželství znamená též vzájemný respekt jejich práva stát se otcem a matkou jeden skrze druhého. Dítě pak má právo na to, aby bylo počato, nošeno v mateřském lůně, zrozeno a vychováváno v manželství. Právě rodiče jsou spolehlivým a uznávaným styčným bodem, aby dítě mohlo objevit svou vlastní totožnost a aby vyzrála jeho lidská formace.“
.jpg){kind=link}