Katolický týdeník č. 46/2020 na titulní stránce obsáhle referuje o iniciativách spojených s ekumenickým smířením, které se nyní konaly na Bílé hoře. V neděli 8. listopadu byly spojeny s uctěním památky obětí známé bitvy u bělohorské mohyly. Od mohyly, symbolického místa smrti, k opačnému symbolu Kříže smíření odhaleného v Aleji Českých exulantů kráčel průvod zástupců katolické, evangelické i židovské víry. V ekumenických nešporách, které vedli předseda České biskupské konference Jan Graubner a předseda Ekumenické rady církví Daniel Ženatý, se přítomní spojili ve vyznávání minulých zranění i prosbách za odpuštění a naději do budoucnosti.
Kříž smíření odkazuje k hlubšímu duchovnímu významu smíření, které není jen lidským úsilím, ale i Božím dílem. Sestra Francesca Šimuniová z bělohorského benediktinského opatství Venio při jeho odhalení přečetla děkovný vzkaz autora kříže, německého benediktina a uměleckého kováře Abrahama Fischera. Smírčí kříž spolufinancovaný Prahou 6 a Česko-německým fondem budoucnosti je symbolem jak česko-německého, tak ekumenického smíření.
O to druhé usilovaly i aktivity ze 7. listopadu. Podle článku v Katolickém týdeníku se v předvečer výročí u mohyly na Bílé hoře setkali Jakub Sadílek, provinciál františkánů, a Petr Kácha, pastor církve Křesťanská společenství. V rámci Iniciativy smíření 2020, která se před protipandemickými opatřeními měla konat ve složení stovky kněží a stovky protestantských pastorů, si takto ve dvou navzájem vyznali dávné viny svých souvěrců a prosili Boha o odpuštění.
Ve vysílání TV Noe či prostřednictvím zpravodajství Radia Proglas bylo zase možné sledovat s toutéž iniciativou spojené a stejně pojaté setkání kvardiána kapucínů P. Serafína Roberta Beníčka a Davida Louly, kazatele Křesťanského společenství Žďár nad Sázavou. David Loula popisuje historický a současný rozměr Bílé hory takto:
„Ta válka byla náboženská a ta zranění pocházejí z křesťanstva. Pokud chceme uzdravit ránu, která zůstává v duši českého národa, potřebujeme do toho vstoupit my jako křesťané. Tím krokem k uzdravení rány je vzájemná omluva, uznání vlastních selhání a vin, prosba o odpuštění a vyjádření tohoto odpuštění a smíření.“
David Loula je prezidentem spolku České studny, který se chvályhodně snaží nabízet příslušníkům našeho národa živou vodu, čerpanou ovšem výhradně ze studní české reformace. Podobně i někdejší katolické Desetiletí duchovní obnovy národa zase odkazovalo naopak jen ke katolickým světcům. K ekumenickému přístupu k českým dějinám a společnému připomínání všech jejich velkých svědků Kristových zbývá ještě ujít dlouhou cestu.
